Výstavní prostor zapůjčila v průběhu letních měsíců městská část studentskému projektu Galerijní laboratoř, který pod kurátorským vedením Matouše Karla Zavadila několik zajímavých osobností. Nejvýraznější stopu a největší mediální ohlas zaznamenala instalace Kurta Gebauera (o výstavě vysílal kanál ČT 24 a vyšel velký článek v Lidových novinách). Galerijní laboratoř tak přivedla do Holyně řadu zajímavých umělců a pomohla rozšířit povědomí o našem výstavním prostoru daleko za hranice holyňského katastru. Následující prostor věnujeme reportáži z proběhlých výstav.
Výstavy 2017
Skupina Otupělí – Dopisy 5. 5. 2017 – 28. 5. 2017
Fotogalerie
Barbara Benish / Mni Wiconi/ Voda je život – Pramen / Water is Life (Červenec)
Vizuální umělkyně česko-amerického původu Barbara Benish se ve své mnohdy aktivistické tvorbě soustředí na pojmenování aktuálních problémů současné společnosti. Tématem aktuální výstavní intervence Barbary Benish pro prostor galerijní kaple byl motiv reflexe propojování některých jevů symbolizujících současnou krizovou situaci, kterou můžeme vnímat pod různými označeními, jako krizi uprchlickou, ekologickou či krizi politického systému. Instalace Barbary Benish kladla divákovi několik otázek ve smyslu chápání reality a sebe sama jako součást širšího celku, kdy role zodpovědnosti k přírodním zdrojům a k sobě navzájem je velkým tématem nejen pro současné umění, ale pro každého, kdo je schopen se zamyslet nad současným stavem věcí.
Fotogalerie
Kurt Gebauer: Kde domov můj? (červenec)
Umělec zakryl jednu podélnou stěnu velkoformátovou fotografií – zvětšeným snímkem zachycujícím uprchlíky v dramatickém momentě, kdy vystupují z lodě a podávají lidem na břehu malé dítě. Gebauer nezůstal ovšem jen u patosu a konfrontoval fotografii s lakonicky sarkastickým komentářem o náladě v převládající v české společnosti.. Protipólem obrazu se stal autorský text Úsvit české hymny, který odkazoval na propojení xenofobního nacionalismu s nejvyššími politickými kruhy a starší kresba „gebaeurovského trpaslíka“, naznačující, že od dob normalizace se toho v mentalitě malého českého člověka zas tak moc nezměnilo.
Fotogalerie
Kaoru Ishida – Otisky modliteb (srpen)
Kaoru se narodila v roce 1980 v Japonsku. V září 2002 přijela do Prahy, aby studovala animovaný film. V roce 2012 absolvovala magisterské studium FAMU. V současné době se kromě výtvarné tvorby také věnuje výuce japonštiny a kaligrafie. V kapli představila modlitby zcela tiché, křehké a možná ne moc osobní. Mohli jsme vidět obrazy, ve kterých se objevovaly postavy, u nichž se nedá identifikovat jejich pohlaví, věk ani planetu, odkud pochází. Autorka chce, aby byly aspoň její postavy schopny modlit se bez sobeckosti.
Fotogalerie
Martin Jošt Pouzar & Josef Straka – Překrývání (srpen)
Výstava Překrývání představila spolupráci dvou umělců, jejichž osobitý pohled a tvůrčí hledisko se protlo ve výsledné realizaci na pomezí konceptuálního umění. Oba autoři, ač se vyjadřují rozdílným způsobem (vizuální umělec Martin Jošt Pouzar je spíše orientován na užité umění oproti Josefu Strakovi, jehož doménou je hájemství textu), našli ve svém aktuálním projektu možnost určitého dialogu. Výstavní expozice divákům demonstrovala propojení textového a vizuálního pole.
Fotogalerie
Otýlie Diatková – Normalizace abnormálního (září)
Výstava Otýlie Diatkové nazvaná Normalizace abnormálního korespondovala s autorskými přístupy vycházejícími z feministického umění a public artu, kdy je v tvůrčím procesu významnou podmínkou díla aktivismus umělce či umělkyně, určitá míra nespokojenosti se stavem společnosti, morální apel.
Fotogalerie
Cristian del Risco – Remixed 06 (září)
Aktuální výstava vizuálního umělce Cristiana del Risco pro prostor galerijní kaple je složena z několika maleb z posledního období, v nichž je jasně patrný autorův zájem o určitý druh malířského minimalismu, kde hraje zásadní roli pojednání barvené plochy, malířské gesto, které je tu a tam narušené jednoduchou grafickou symbolikou, jakoby naivním zásahem mnohdy odkazujícím ke spirituálním kvalitám života.
Fotogalerie
Antonie Zichová – Entrance out (září)
Jsou jich miliony. Média o nich vytváří určitý obraz a publikum ho ochotně přejímá. Někteří se jich bojí,jiní se snaží pomoci. Známe je, ale zároveň o nich nic nevíme.
Výstava Entrance out si klade za cíl neobvyklým způsobem upozornit na aktuální dění po celé Evropě, respektive velice komplikovanou sociopolitickou situaci, kterou globálně nazýváme uprchlickou krizí. Právě už toto negativní pojmenování samo o sobě vyjadřuje zmatek a rozpolcenost evropských států při snaze se tímto problémem vypořádat. Expozice se však nesnaží o vysvětlení či hledání řešení, naopak tento pohled obrací a reflektuje onu kritickou a zmatečnou situaci z pohledu lidí, kteří prchají a snaží se najít útočiště v cizích zemích – naději na nový začátek. Východiskem se tak pro ně stává jakýsi symbolicky vylučující se „ vchod pryč“- „entrance out“.
Site-specific výstava je pojata jako jeden táhlý obraz, který „obíhá“ diváka ze všech stran, zatímco on nerušeně sedí uprostřed výstavního prostoru a snaží se pochopit, kam všechny ty postavy „bez tváře“ směřují.
Antonie Zichová vystudovala grafiku na střední umělecké škole Václava Hollara. Kromě počítačové a ruční grafiky se soustředí hlavně na kresbu a malbu. Ve výstavě „Entrance out“ užívá prosté kombinované techniky, jíž klade důraz na jednoduchost a podtrhuje tak záměr celé výstavy – totiž spíše její celkový koncept než „odpoutání pozornosti“ samotným dílem.
Fotogalerie
Alena Foustková – Česko Čechům (říjen)
Aktuálním tématem projektu Galerijní Laboratoře ve výstavní sezóně 2017 byl vnitřní a vnější exil a motiv uprchlictví jako fenoménu, který demaskuje strach české společnosti před vlivem jiných kultur, kde je silně patrná situace egoistického pohroužení do sebe. Neschopnost přijetí širší zodpovědnosti a evropské identity jako znaku rozvinuté společnosti se jeví pro český prostor jako fatální selhání nejen politické reprezentace. Atavismy nacionalismu silně rezonující nejen v postkomunistickém prostoru jsou důkazem závažnosti doby, ve které žijeme, ve smyslu vzrůstajícího tlaku na „rozpad“ Evropské unie takřka v přímém přenosu, a pesimismu, který z takového vývoje nutně vyplývá. Proto jsme se pokusili, byť jsou naše možnosti značně omezeny, reflektovat závažnost doby v duchu uměleckých strategií vycházejících především z tzv. new genre public artu či feminismu, kdy je důležitým rozměrem díla aktivismus a zodpovědnost autora, kdy se umělci vyjadřují přímo k aktuálnímu dění ve společnosti. Proto jsme zprostředkovali subjektivní pohled autorů, kteří nejsou lhostejní ke xenofobní atmosféře v České republice a pracují se sociálním či politickým kontextem. Touto tématikou se zabývaly zejména výstavy Kurta Gebauera, Aleny Foustkové a Otylie Diatkové. Širší souvislost mezi ekologickými změnami a migrační vlnou bylo možné vnímat v instalaci Barbary Benish. Motiv dvojí identity byl reflektován v druhém plánu ve výstavě Cristiana del Risca. Byly také představeny dva studentské projekty ve spolupráci s kreativním modulem FHS UK, šlo o výstavy Kaoru Ishidy a Atonie Zichové. V rámci doprovodného programu během vernisáží vystoupili umělci s podobnou zkušeností nebo viděním světa jako jejich kolegové, zazněla hudební vystoupení skupin DekadentFabrik a Zuby Nehty či Jaroslava Hutky. Dále to bylo autorské čtení básnířky Renaty Bulvové a přednáška lingvistického antropologa Tomáše Samka. Během výstavní sezóny došlo k několika nečekaným zvratů. Každá výstava je určitým druhem experimentu, interakcí s otevřeným koncem, nikdy nevíte, jak to dopadne. Během léta probíhala kolem galerijní kaple rekonstrukce, kdy galerie chvílemi působila jako izolovaný ostrov, obklopený výkopy a hromadami zeminy. Především díky výstavám Barbary Benish a Kurta Gebauera došlo k silné mediální odezvě. Byl to zejména článek v Lidových novinách a reportáž na ČT ART o výstavě Kurta Gebauera Kde domov můj. Dále pak jsme zaznamenali soustavnou mediální péči ze strany manželů Koníčkových, kteří skoro každou výstavu popularizovali na svém webu www.-kulturaok-eu.cz. Proto bychom chtěli všem poděkovat za jejich skromný a laskavý přístup odpovídající jejich profesionálním kvalitám. Nicméně došlo i k jevu opačnému, konfliktnímu, kdy se autor začal dožadovat těsně před vernisáží pojištění na jím vystavená díla, což projekt Galerijní Laboratoře nemůže v tomto výstavním formátu nabízet. Dohrou tohoto
extempore bylo, že bez vědomí zástupců galerie došlo k odvezení výstavy a poškození pověsti projektu u místního zastupitelstva. Projekt Galerijní Laboratoře tuto výstavu neuvádí, protože vystavujícími nebyl pochopen a respektován rámec projektu. V rámci uzavření výstavního cyklu dojde k performanci Bodymystic studentů Ateliéru tělového designu Lenky Klodové z brněnské FAVU. Zaměření tohoto ateliéru koresponduje s motivem aktivismu v současném umění vycházejícího z feministického diskurzu, kdy se aktuálně jedná o jediný ateliér v rámci českých vysokých škol výtvarného zaměření, kde se i z formálního hlediska navazuje na tradici body artu. V pojetí výuky lze vnímat i četné přesahy směrem k lidsko-právní, sociální či politické oblasti. Vztah vizuálního umění k širšímu celku společnosti tak může sloužit jako inspirace k zamyšlení nastupující generace umělkyň a umělců. V rámci uzavření výstavní sezóny vystoupí také česká prozaička, emigrantka a taxikářka z New Yorku Iva Pekárková se čtením svých posledních textů.
Fotogalerie