Tento výlet byl velmi dlouhý. Hlavně jeho přípravou. Začínali jsme už loni, vymysleli jsme náplň výletu a nějak nevyhověl žádný termín. Letos na jaře, jsme za to vzali pořádně. Vybrali jsme termín, domluvili ubytování a dokonce i zaplatili zálohu. Pak přišel vir a všechno nám to škrtnul. Termín se zrušil, záloha zůstala a my jsme domluvili termín podzimní. Vyšlo to až na říjen, od středy sedmého do soboty desátého října. S malou dušičkou, ale velkými obavami jsme čekali, co nám dovolí počasí. Dopadlo to dobře. Sv. Kilián, nebo jak se vládci Šumavy říká, nám byl velice nakloněn. Uvítal nás sice končícím deštěm a loučil se s námi pořádnou sprškou, ale dva hlavní dny ani kapka. Měli jsme štěstí.
Na Šumavu jsme jeli čtyři, Irenka, Lída, Maruška a já. Pro mého Favorita tohle nebyl problém. Horší to bylo se zavazadly. Když se nám povedlo všechno naložit a zabouchnout dveře od kufru tak, aby nic nevypadlo, bylo vyhráno. Navigace nám určila trasu a po deváté hodině jsme vyrazili. Při cestě jsme se zastavili jen jednou, u Kadovského viklanu. Když projíždím Kadovem, nikdy si jeho návštěvu neodpustím. Bohužel tentokrát se mi ho nepodařilo rozhoupat, gravitace byla proti. On prý váží 29 tun, s tím hned tak někdo nepohne. V poledne jsme byli na místě v Srní. Dali jsme si zavazadla do penzionu Panenka, který je v centru obce a vyrazili na odpolední procházku. Popojeli jsme 2 km autem a potom našlapali asi 5 km pěšky. V oblasti Sedla je horní nádrž hydroelektrárny Vydra, z nádrže padá voda potrubím na dvě turbíny v údolí. Od nádrže jsme šli do místa, kde končí původní Vchynicko-Tetovský kanál, který sloužil k plavení dřeva. Kanál měl původní délku téměř 15 km, což je už mimo možnosti našich nohou. My jsme si rozdělili kanál na tři úseky, to se zvládnout dalo. Při cestě zpět jsme navštívili Klostermannovu vyhlídku. Byla tam lavička s dalekým výhledem. Cestou z vyhlídky jsme si prohlédli vyrovnávací nádrž – Vodní zámek.
Ve čtvrtek jsme měli hlavní cíl naší návštěvy, cestu podle Vydry z Antýglu do Čeňkovy pily. Na Antýgl jsme se svezli autobusem, abychom se nemuseli vracet. Směr byl zvolený dobře, šli jsme po proudu řeky. Cesta byla 7 km dlouhá a sestoupili jsme o 200m níže. To je průměrný spád 3%, jít to obráceně, byl by to problém. Cesta je to krásná a nesmějí tam jezdit cyklisté. Po celé cestě hučí voda a cyklisty bychom neslyšeli, bylo by tam moc karambolů. Toto je velice správné rozhodnutí, cyklisté mají smůlu, oni si to ale vynahradí jinde. Na cestu jsme měli asi čtyři a půl hodiny, tak jsme ještě stihli šumavskou bramboračku v cíli, a zamávat najednou třem řekám. U Čeňkovy pily se stéká Vydra s Křemelnou a odtéká Otava. Cesta zpět do Srní opět autobusem, tak nám zbyly ještě síly na podvečerní procházku kolem Srní. Svítilo nám na to zapadající sluníčko – to se to fotilo!
V pátek jsme popojeli autem do Mechova a prošli tamní úseky plavebního kanálu. Nejprve jsme šli proti proudu vody k Hauswaldské kapli, asi dva km. Hauswaldská kaple – bylo vyhlášené poutní místo, chodilo se tam i z Rakouska a Itálie. Je prý tam energeticky významné místo a vyvěrá tam léčivá voda. Bohužel, po roce 1950 se z toho udělal vojenský prostor a vojáci kapli vyhodili do povětří. Teď už jsou tam jen základy kaple. Energetické místo by tam mělo být stále, i my jsme se ho pokoušeli najít. I voda tam ještě vyvěrá, samozřejmě jsme ji ochutnali. Dokonce jsme u vyvěračky našli dvě ženy, které si tam nabíjely léčivé kameny. Byl s nimi zajímavý rozhovor. Vrátili jsme se do Mechova a šli jsme po proudu toku asi 1.5 km. Tam býval odtok, kanál se později používal jen v zkrácené verzi. Odtud, k ukončení u Sedla, byl kanál ponechaný osudu a je dost zanesený.
Opět jsme se vrátili do Mechova a autem odjeli k Hradlovému mostu, kde kanál začíná. Říká se tam Rechle. V současné době je kanál využit jen v délce asi 10 km, a je jím napájena nádrž na Sedle. Na desátém kilometru je vtokový objekt, ze kterého teče voda samospádem potrubím do akumulační nádrže. Elektrárna vodu využívá jen ve špičkách, zbytek času se nádrž plní. U Hradlového mostu jsme byli v podvečer, prohlédli jsme si to tam, a viděli o kolik vody je ochuzena řeka Vydra. Ještě jsme se dojeli podívat, jak vypadá osada Modrava. Je tam pár pěkných domků a několik větších hotelů, všechno postavené ve starém šumavském stylu. Velmi malebné.
V sobotu jsme se nasnídali, sbalili a již v dešti opustili penzion. S ubytováním jsme byli spokojeni, byl tam klid, neboť bylo již po sezóně. Cestou domů jsme se nejdříve stavěli v Anníně, kde je sklářské muzeum a podniková prodejna, ve které můžete zakoupit výrobky sklárny. I tam jsme nechali pár korun. Ještě jsme se chtěli podívat po Kašperských Horách, ale déšť nám to rozmluvil. Pak už nás navigace v pořádku dovedla až domů. S výletem jsme byli všichni velice spokojeni.
Pavel Podzemský