Kvíz 46

Hledáme nový název Barmy a jeho sousedy:

K dalšímu kvízu se vztahují fotografie Františka, když jsme před 20ti lety jeli spolu prvně na dalekou jednoměsíční dovolenou do Barmy. Barma byla naše srdeční záležitost, jeli jsme tam další rok ještě jednou. Bylo to v období vlády vojenské chunty, do mnohých koutů Barmy se nesmělo, ale Barma je veliká, krásná úrodná země, nesmírně chudá – i když zdravý a pracovitý člověk tam neumře. Když vyleze na banánovník, utrhne papáju, kokosový ořech – přežije! Lid je tam hodný, pohostinný, milý – bylo nám tam dobře. Fotky jsou jen střípkem toho, co František nafotil. Přemísťovali jsme se letadlem, autobusem, náklaďákem, lodí, pramicí, pěšky, stopem, rikšou, na kole, káře tažené koňmi, zebu, buvolem, autem. Za etniky v horách jsme šli několik dní pěšky – s průvodcem, protože tam není turistické značení a většina etnik si nerozumí navzájem (i kdy jsou vzdáleni třeba jen přes údolí). Snadno by tam člověk zabloudil. V Barmě je na 125 etnik, někteří lidé věří ve zlé i dobré duchy, většina jsou buddhisté. A svoji víru berou vážně – hodně obětují jídla, ovoce, peněz. Považují za čest denně poskytovat rýži mnichům k ranní modlitbě. Mniši se v klášteře za lid modlí, jsou nesmírně skromní, asketičtí, pracovití. Za uplynulých 20 let bude Barma už trochu jiná.