Kvíz 65

Hledáme druhý název hory:

Zadáním pro tento kvíz bude událost, kterou Vám dost obsáhle popíši. Doufám, že si uděláte čas a jedním dechem si přečtete tento, trochu tajemný příběh.

Začíná to naším pozdním příjezdem do Bechyně. Vlastně jsme se tam chtěli už jenom porozhlédnout, před další případnou návštěvou. Dole na náměstí mě uviděla nějaká paní a už zdálky na mě volala, dobrý den, pojeďte s námi na zájezd! Na náš nejžádanější zájezd, na horu Tábor. Vrátíme se v osmnáct hodin. Maruška s Jiřkou přišly a kupodivu byly docela pro. Zaplatili jsme v infocentru zájezd a nastoupili do mikrobusu. Bylo nás dohromady asi deset, lidi našeho věku, průvodkyně a řidič kolem sedmdesátky, letně civilně oblečení.

Vyjeli jsme z náměstí a hned zatočili doleva k západu. Z Bechyně jsme sjeli do údolí k říčce Smutné. Na druhé straně jsme vyjeli zatáčkami nahoru a projeli další tři vesnice. V Nemějicích jsme se stočili k jihu, k cíli to byl už jen kilometr. Hora Tábor byla konečně v dohledu. Úzkou asfaltkou jsme jeli k ní a v místě, kde se asfaltka stáčela doleva, jsme pokračovali polní cestou k lesu. Byli jsme na místě. Vystoupili jsme a paní průvodkyně zorganizovala vítací ceremoniál. Chytli jsme se kolem ramen a společně jsme žádali vládce hory o vlídné přijetí. Potom jsme pěšky vystoupali na samotný vrchol, kde je staré kultovní místo. Bylo nám vysvětleno, kde Země nasává vesmírnou energii a další místo, kde zase ze Země vystupuje. Postupně jsme se na těchto místech vystřídali, průvodkyně nám to odměřovala na hodinkách. Tím jsme si dobíjeli kladnou energii. Nejsem na tyto energie citlivý, přesto připouštím, že ruce tam slabě brněly. Z tohoto místa jsme šli asi čtvrt kilometru k západu, kde je postavený novodobý Stonehende. Tam je další energetické místo hory Tábor. Po vystřídání na kamenném kruhu jsme se vrátili k mikrobusu, nasedli a odjeli. Řidič s námi sjížděl po polní cestě asi na dvojku a ubraný plyn, skoro krokem. Před vjezdem na asfaltku jsem se všiml, že na asfaltové cestě, blízko božích muk, stojí postava. Byla to nějaká stará žena v šátku, vypadala jako přelud. Ale přelud to nebyl, protože průvodkyně řekla řidiči, zastavte, ta žena něco chce. Řidič nereagoval a pokračoval v jízdě. Průvodkyně mu tentokrát už důrazněji znovu řekla, zastavte! Řidič opět nereagoval. Neznámá paní přešla na levou stranu mikrobusu, předpokládala u řidiče otevřené okénko. Ozvalo se tlumené žuchnutí. Průvodkyně už skoro ječela, zastavte, vždyť vy jste do té paní vrazil! Řidič pokračoval v jízdě ještě asi deset metrů, pak zastavil. Průvodkyně se odpoutala, vystoupila a šla dozadu k té paní. Chvíli si tam povídali. Když se vrátila, obořila se na řidiče. Proč jste nezastavil, když jsem vám to říkala? Řidič provinilým hlasem odpověděl, já nemohl, on se mi zasekl sandál pod pedálem. Vysvětlení to bylo logické, ale já jsem se začal bát. Naštěstí už všechno dobře dopadlo, dojeli jsme zpět do Bechyně.

Až druhý den jsem ještě nad tím přemýšlel. Jak se to mohlo stát, když jsme byli všichni nabiti kladnou energií z hory Tábor? Pak mi došlo. Všichni ne, ten řidič tam s námi nebyl. Neúčastnil se ani úvodního přijetí u vládce hory. Nebylo to nakonec varování vládce hory, když opouštěl jeho území?

Jaký je druhý název této hory?