A je to tady. Po dlouhém nicnedělání, válení se u televize event. pod stromečkem, přišla naše hlavní iniciátorka akcí, Irenka Krejčová s bezvadným nápadem, jak nás dostat ven. Požádala promovaného geologa, pana Mgr. Štěpána Raka Ph.D., který bydlí u nás ve Slivenci, o geologickou procházku Slivencem.
Výchozím bodem byla zastávka U křížku a musím konstatovat, že se nás sešlo hodně, kolem 50 lidí určitě. Složení společnosti bylo opravdu různorodé, byli tu sliveňáci i lidé přespolní, někdo přijel dokonce až od Slaného, nebyli tu jen „zvědaví“ důchodci, ale i lidé středního věku a dokonce i pár školáků.
Po krátkém úvodním proslovu jsme vyrazili a musím přiznat, že ač tu bydlím už spoustu let, tolik nového jsem opravdu nečekala a to jsme šli jenom centrem Slivence a na hřbitov.
Nejdřív jsme se zastavili u těch velkých kamenů, které jsou u chodníku před hospodou U rozcestí. Nikdy jsem netušila, že jsou plné hlavonožců. Je fakt, že zkušený geolog asi vidí tyto věci na první dobrou, ale my laici, teď už tedy poučení, jsme je nakonec nacházeli také. Na spoustu dalších, velmi starých kamenů, nás náš erudovaný a velmi sympatický průvodce upozornil hned v sousedství „Rozcestí“, ve spodní části opěrné zdi, která na Rozcestí navazuje. Teď mně napadá, že tato zeď vede kolem nejstaršího domu ve Slivenci, jestli se nepletu.
A vzhůru k Žilinům, kde do hospody vedou cca 150 let staré schody ze sliveneckého mramoru.
Paní Siganová byla tak laskavá a odemkla nám kostel, kde jsme si mohli v dlažbě prohlédnout další 2 exempláře trilobitů, samozřejmě po nápovědě. Současně nás pustila i na kostelní zahradu, kde jsem, nejen já, byla poprvé v životě.
Po prohlídce starých náhrobků jsme přešli rušnou komunikaci a zamířili na faru, kterou v loňském roce moc hezky Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, zrekonstruoval. Zatím bohužel jen zvenku, ale náš předmět zájmu ležel ve vnitrobloku. Neutěšený stav dvora mi připomněl hlášku z filmu Všichni dobří rodáci „no, vy jste to tady zrajtovali!“ To tedy čeká křižovníky ještě spousta práce, než i vnitřek bude tak nádherný, jako je fara zvenku. Ale to, kvůli čemu jsme tam zamířili, mně absolutně nadchlo. Je tam z ručně štípaných dlažebních kostek vydlážděný chodník se symbolikou křižovníků. Opravdu nádhera!
Vrátili jsme se zpět pod Žilinovy a hned u vstupu do ulice Na Křenkově nás pan Rak upozornil na dlaždici s trilobitem vloženou přímo do zahradní zdi. Asi jsem si jí taky nikdy nevšimla, přestože tu chodím dost často. Pokračovali jsme nahoru ke Görglům, kde jsme hned za vraty do dvora zkoumali staré původní „kočičí hlavy“. I tady jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, např. že každá dírka v kameni nemusí být způsobena poškozením, ale může tam být již miliony let, vytvořená dávnými živočichy. Současně i stará kamenná zeď proti řeznictví v sobě ukrývá jednoho zkamenělého hlavonožce. Až budete stát frontu před řeznictvím, můžete ho zkusit najít. My jsme si nechali poradit…
Pak už jsme vyrazili na hřbitov, i tady měl náš odborník pečlivě nastudováno. Prohlédli jsme si hrobku rodiny Žežulkových, což byli slivenečtí kameníci, kteří přímo na svém náhrobním kameni také jednoho zachovalého trilobita uchovali.
V rámci objektivity musím přiznat, že Mgr. Rak nás zásobil spoustou odborných termínů, on samozřejmě přesně věděl, kdy se jedná o mramor, pískovec, vápenec apod., což ale není můj případ. Proto moje vylíčení procházky tyto odborné termíny raději neobsahuje, šlo jen o to přiblížit i Vám, v jak geologicky cenné lokalitě žijeme, což se jemu u naší skupiny na sto procent povedlo.
Milý pane, děkujeme, že jste nám, laikům, věnoval svůj čas a podělil se o tolik zajímavostí.
Pavla
