Úřad městské části Praha-Slivenec

Volejte: 251 818 044, 251 813 754

Pište: slivenec@praha-slivenec.cz

Facebook

background

Kde jsme byli v roce 2021

A tady jsou naše výlety. Počet účastníků se mění podle jejich chuti, možnosti i náročnosti navržené trasy. Budeme rádi, když se k nám přidáte. 🙂

Tedy budou, až epidemiologická situace dovolí 🙂

Návštěva skalky pana Čepičky - 28. 5. 2021

Tak jsme se konečně dočkali. Po dlouhé prodlevě, zaviněné koronavirem, jsme konečně mohli uskutečnit nějakou vycházku. A čím se potěšit jiným, než se jít podívat na hezké kytičky. Protože se s p. Čepičkou dobře znám, tak jsem ho kontaktoval a ověřil jsem si, že i u něho je vše v pořádku. Rychle jsme určili termín, kytičky totiž i odkvétají a na opozdilce nečekají. Vybrali jsme pátek 28. 5. sice na kytičky dost pokročilá doba, ale studené jaro nám tentokrát pomohlo. Nasedli jsme do autobusu, bylo nás jedenáct. Když jsme v Radotíně z autobusu vystoupili a odmaskovali se, třeba nějaká vráska moudrosti přibyla, šrámy na duši vidět nejsou. Docela svižně jsme došli k panu Čepičkovi, už nás očekával. Skalničkáři jsou zvláštní lidé. Oni mají rádi přírodu a hlavně hory. Oni si je vlastně vytvářejí doma a říkají tomu skalka. Tam připravují podmínky pro to, aby jim tam mohly růst rostliny, které mají svoje prostředí úplně jinde. Ve vyšší nadmořské výšce a při jiných, drsnějších životních podmínkách. Na horách jim to vyhovuje a tady musí skalničkáři vyvinout dost úsilí, aby to rostlinkám vyhovělo. Pro nás neznalé, je to věda. Pan Čepička, velký propagátor skalničkářství nás provedl, vše ukázal, vysvětlil i zodpověděl naše dotazy. A že jich bylo! I leckdo z nás se o něco takového pokouší doma. Hodina prohlídky uběhla a plni dojmů jsme se vraceli domů. Pan Čepička nás ještě kousek doprovodil a upozornil nás, na skalku pana Halady v Hlubočepích. Takže nejbližší program se už rýsuje.

Pavel Podzemský

Kostel Krista Spasitele na Barrandově - 12. 7. 2021

Senioři ze Slivence a Holyně navštívili 12. 7. 2021 kostel a Mgr. Habanová nás provedla interiérem se zasvěceným výkladem. Jednoduchá stavba kostela zapadá do panelákové výstavby sídliště. Zahrnuje i komunitní centrum se sálem, klubovnami a kavárnou, kde se mohou konat koncerty, besedy, přednášky i výstavy. Stěny vně i uvnitř jsou bílé bez zbytečných ozdob. Výzdoba kostela je zatím velmi skromná, ale to co uvidíte je úžasné. Sochařská práce Petra Váni – vitráž Kráčející andělé nebo socha Panny Marie kráčející se chodů – je obdivuhodná. Nádherný je i skleněný strop, který osvítí a „provzdušní“ základní prostor kostela. Varhany jsou ve výrobě, budou dodány v září příštího roku. Kaple je vyrobena z hliníku s několika vrstvami omítky. Má oválný tvar. Kříž je skleněný – z devíti vrstev lepeného skla. Podlaha oltáře je z bílého mramoru. Vše jednoduché, elegantní a vkusné. Podívali jsme se i na věž odkud je rozhled do okolí daleko za sídliště. Návštěva kostela stojí za to! Nezapomeňte si všimnout základního kamene u hlavního vchodu do kostela vpravo.

Kostel sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově - 16. 7. 2021

V tomto týdnu jsme navštívili už druhý kostel. V této souvislosti mě napadla jedna úvaha. První byl kostel na Barrandově, úplně nový, ne ještě úplně dodělaný. Tušil jsem, že to bude moderně strohé. Bylo, dokonce tak strohé, až to bylo krásné. Musím říct, že pro mě to bylo příjemné překvapení. Bál jsem se, že návštěva kostelíku na Zlíchově, který patří stejné farnosti, bude po tom prvním, zklamání. Opět jsem byl překvapen. Kostelík je problém vyfotit z venku. Je na úzkém skalním hřebenu, odstup pro pořízení celkového pohledu tam není. Je to tam také dost zarostlé stromy, které také focení nepřejí. Dělal jsem, co jsem mohl. Snad díky tomu jsem byl překvapený, když jsem nahlédl dovnitř. Útulno, když si oči přivykly, tak krásné barvy. Tam už se fotilo lépe. Posílám Vám deset pořízených obrázků, uznejte, že je to tam krásné. A teď se vrátím k naznačené úvaze. Není lepší jít na dané místo s určitým despektem, moc od toho nečekat? Můžeme být třeba příjemně překvapeni.

Zdraví Pavel

Nový Svět - 18. 8. 2021

Konečně jsme se opět vypravili na společný výlet. Naším cílem byla oblast zvaná Nový Svět. Ač název Nový Svět, přesto krásná zachovalá část staré Prahy. Ale musím začít od začátku.

Bylo nás třináct a těšili jsme se na domluvenou průvodkyni. Věděli jsme, že toho hodně uvidíme a také se hodně dozvíme. Paní Svobodová nás provedla, hezky a srozumitelně mnoho vysvětlila a snad ke každému objektu dodala informace, mnohdy i trochu pikantní. Procházku jsme začali na Pohořelci a odtud jsme přešli na Strahovské nádvoří. Podívali jsme se na kostel sv. Rocha a na Baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Kdo měl zájem, nahlédl i dovnitř. Kolem Strahovské knihovny a kláštera Premonstrátů jsme prošli do nádvoří Památníku Národního písemnictví, tam nás paní průvodkyně upozornila na špičkovou ukázku baroka. Odtud jsme už došli na vyhlídku na Prahu. Počasí nám přálo, viditelnost byla výborná, kotlina Prahy byla jako na dlani. Strávili jsme tam dost času popisováním objektů, které vidíme a hlavně je umíme na dálku určit. Snad by to příště chtělo vzít s sebou nějaký dalekohled!

Potom jsme se přesunuli na Loretánské náměstí. Paní průvodkyně nám popisovala Černínský palác, který tomuto náměstí vévodí a také další objekty v blízkém okolí. Prošli jsme kolem Lorety, kolem kostela Panny Marie a sv. Andělů, Černínskou uličkou jsme sešli na Nový Svět. Cestou nám průvodkyně popisovala, kde všude bydlel někdo význačný. Těch bylo! Pod obranou zdí staré Prahy, u krásné roubenky, jsme začali prohlídku Nového Světa. Ulička, trochu připomínající Zlatou Uličku na Pražském Hradě, kdysi bydlení chudiny, dnes bydlení VIP. Staré, ale renovované domy označené různými znameními, které měli společné: U zlatého …….. . Tak jsme došli až k letní scéně divadla Ungelt. Tam nás potkalo nečekané překvapení. Průvodkyně nám povídala o divadle Ungelt, při tom padlo i jméno jeho principála pana Milana Heina. Jenomže on tam byl zrovna na procházce se svým psem, jak zaslechl svoje jméno, okamžitě zareagoval a přišel si s námi popovídat. Bylo to velice milé.

Tolik popis našeho vydařeného výletu. Kdo se nezúčastnil, trochu zaváhal. Nám se to všem velmi líbilo.

Pavel

Vycházka po Slivenci s paleontologem Štěpánem Rakem - 6. 10. 2021

Docela nenápadně, snad jenom v kalendáři Sliveneckého Mramoru, byla nabídnuta zajímavá akce: Geologická vycházka Slivencem. I začátek vycházky U Křížku v 17 hodin byl na toto období dost pozdní. Přesto jsem se rozhodl, že se akce účastním, i kdybych tam měl být jediný. Jaký to omyl! Nejenom, že se nás sešlo asi patnáct, cestou Slivencem se ještě další přidávali. Jen odhadem, mohlo nás být asi třicet – všech věkových kategorií. Začínali jsme U Křížku a postupně jsme šli do centra ke kostelu a cestou jsme poslouchali velice zajímavý výklad pana Raka – co všechno se dá z kamene vyčíst! Ukázal nám i zajímavosti na staré dlažbě. Mnoho poznatků jsme získali kolem i uvnitř kostela. Tam jsme se podívali díky p. Siganové. Několik zajímavostí nám pan Rak ukázal i v ulici Na Křenkově. Potom už jsme se přesunuli na slivenecký hřbitov. I tam by bylo mnoho možností ukázek. Na hřbitově nás bohužel už zastihlo šero. Detaily, které nám pan Rak ukazoval, potřebují více světla. Tam jsme tedy naši vycházku ukončili.

A teď si dovolím upozornit a připomenout: Vždy jsem věděl, že pan Rak je z Radotína, ale on nyní bydlí ve Slivenci. A hned mě napadá, že toho by se dalo využít. Vždyť žijeme ve velice zajímavé lokalitě a pan Rak by nám ji mohl postupně přiblížit. Já, i mnozí další, by se určitě rádi zúčastnili. Za výklad ve středu 6. 10. 2021 moc děkujeme.

Pavel Podzemský – nadšený účastník vycházky

Výlet do Modřanské rokle s paní Velickou - 11. 11. 2021

Při poslední seniorské schůzce nás navštívila p. Velická z Prahy 5 a pozvala nás na jejich pěší výlet. Nechtěli jsme nabídku nechat ležet ladem, na sv. Martina, ač již pokročilý podzim, nabízeného výletu jsme se zůčastnili. Na schůzku u Smíchovské synagogy jsme přišli jen dva, já a Irenka. Obával jsem se, že budeme tvořit jen kapku, mezi ostatními účastníky. Nakonec jsme tvořili celou třetinu. Matemetickým výpočtem, který nám jistě nedělá ani dnes problém, zjistíme, že nás bylo celkem šest. MHD nás dovezla k Modřanské poliklinice a byli jsme na místě.

Modřanská rokle je dlouhá přibližně 3 km a my jsme prošli její většinu. Podél Libušského potoka vede pěkná cesta pro pěší i cyklisty. V této době už tam bylo cyklistů minimum, pěších také moc nebylo, byl tam klid. Bohužel spadané listí dělalo chmurnou náladu, ale zase to má jistou výhodu. Je vidět i na okolní svahy, v létě listí toto nedovolí. Tímto malebným údolím vede i naučná stezka, bylo tam několik zastavení, kde byly popsány místní zajímavosti. Tam jsme se poučili o tom, co tam roste a žije. Došli jsme až k retenční nádrži, která má zachytit přívalovou vodu při velkých deštích a vodu z přilehlých sídlišť. V této době je nádrž téměř prázdná. Od nádrže jsme již museli směřovat k autobusu, v této době se již brzo stmívá. Využili jsme turistickou pěšinku do strmějšího kopce. I toto jsme opatrně a s vzájemnou pomocí, spolehlivě zvládli. Jen jsme došli na zastávku, měli jsme autobus v patách, snad tam byl pro nás někde připravený.

Díky výletu jsme se ujistili, že v Praze je ještě mnoho zajímavých míst, které stojí za návštěvu.

Velice stručnou informaci o výletu napsal Pavel.

Předsilvestrovská geoprocházka s panem Štěpánem Rakem - 30. 12. 2021

A je to tady. Po dlouhém nicnedělání, válení se u televize event. pod stromečkem, přišla naše hlavní iniciátorka akcí, Irenka Krejčová s bezvadným nápadem, jak nás dostat ven. Požádala promovaného geologa, pana Mgr. Štěpána Raka Ph.D., který bydlí u nás ve Slivenci, o geologickou procházku Slivencem.

Výchozím bodem byla zastávka U křížku a musím konstatovat, že se nás sešlo hodně, kolem 50 lidí určitě. Složení společnosti bylo opravdu různorodé, byli tu sliveňáci i lidé přespolní, někdo přijel dokonce až od Slaného, nebyli tu jen „zvědaví“ důchodci, ale i lidé středního věku a dokonce i pár školáků.

Po krátkém úvodním proslovu jsme vyrazili a musím přiznat, že ač tu bydlím už spoustu let, tolik nového jsem opravdu nečekala a to jsme šli jenom centrem Slivence a na hřbitov.

Nejdřív jsme se zastavili u těch velkých kamenů, které jsou u chodníku před hospodou U rozcestí. Nikdy jsem netušila, že jsou plné hlavonožců. Je fakt, že zkušený geolog asi vidí tyto věci na první dobrou, ale my laici, teď už tedy poučení, jsme je nakonec nacházeli také. Na spoustu dalších, velmi starých kamenů, nás náš erudovaný a velmi sympatický průvodce upozornil hned v sousedství „Rozcestí“, ve spodní části opěrné zdi, která na Rozcestí navazuje. Teď mně napadá, že tato zeď vede kolem nejstaršího domu ve Slivenci, jestli se nepletu.

A vzhůru k Žilinům, kde do hospody vedou cca 150 let staré schody ze sliveneckého mramoru.

Paní Siganová byla tak laskavá a odemkla nám kostel, kde jsme si mohli v dlažbě prohlédnout další 2 exempláře trilobitů, samozřejmě po nápovědě. Současně nás pustila i na kostelní zahradu, kde jsem, nejen já, byla poprvé v životě.

Po prohlídce starých náhrobků jsme přešli rušnou komunikaci a zamířili na faru, kterou v loňském roce moc hezky Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou,  zrekonstruoval. Zatím bohužel jen zvenku, ale náš předmět zájmu ležel ve vnitrobloku. Neutěšený stav dvora mi připomněl hlášku z filmu Všichni dobří rodáci „no, vy jste to tady zrajtovali!“ To tedy čeká křižovníky ještě spousta práce, než i vnitřek bude tak nádherný, jako je fara zvenku. Ale to, kvůli čemu jsme tam zamířili, mně absolutně nadchlo. Je tam z ručně štípaných dlažebních kostek vydlážděný chodník se symbolikou křižovníků. Opravdu nádhera!

Vrátili jsme se zpět pod Žilinovy a hned u vstupu do ulice Na Křenkově nás pan Rak upozornil na dlaždici s trilobitem vloženou přímo do zahradní zdi. Asi jsem si jí taky nikdy nevšimla, přestože tu chodím dost často. Pokračovali jsme nahoru ke Görglům, kde jsme hned za vraty do dvora zkoumali staré původní „kočičí hlavy“. I tady jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, např. že každá dírka v kameni nemusí být způsobena poškozením, ale může tam být již miliony let, vytvořená dávnými živočichy. Současně i stará kamenná zeď proti řeznictví v sobě ukrývá jednoho zkamenělého hlavonožce. Až budete stát frontu před řeznictvím, můžete ho zkusit najít. My jsme si nechali poradit…

Pak už jsme vyrazili na hřbitov, i tady měl náš odborník pečlivě nastudováno. Prohlédli jsme si hrobku rodiny Žežulkových, což byli slivenečtí kameníci, kteří přímo na svém náhrobním kameni také jednoho zachovalého trilobita uchovali.

V rámci objektivity musím přiznat, že Mgr. Rak nás zásobil spoustou odborných termínů, on samozřejmě přesně věděl, kdy se jedná o mramor, pískovec, vápenec apod., což ale není můj případ. Proto moje vylíčení procházky tyto odborné termíny raději neobsahuje, šlo jen o to přiblížit i Vám, v jak geologicky cenné lokalitě žijeme, což se jemu u naší skupiny na sto procent povedlo.

Milý pane, děkujeme, že jste nám, laikům, věnoval svůj čas a podělil se o tolik zajímavostí.

Pavla