Kde jsme byli v roce 2024

Letošní mírná zima končí. Nezbývá než znovu zahájit fyzické aktivity.

Sraz jsme si dali v 13.15 na zastávce Nový Slivenec. Sešlo se nás deset Prošli jsme nad Čertovou roklí i nad minizoo a sešli ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Tady, na vyhlídce na údolí Vltavy, jsme si dali odpočinek a já vysvětlil vše, co jsem si o Vltavě nastudoval. Byl toho dost, stejně ledacos ještě chybělo. Pokračovali jsme po cestě dolů do Chuchle a prohlíželi jsme si kytičky, které již stačily rozkvést. Nahlédli jsme do Žákova lomu a dále z kopce došli na autobus. Ten za chvíli přijel a rozvezl nás podle našich domovů.

Procházka to byla hezká, nenáročná, jen mě, nevím proč, bolely nohy. Asi nejsou na jaro dost připravené. Uvidíme, jak to dopadne příště.

V pondělí 29. 4. 2024 se senioři vypravili do galerie pojišťovny Kooperativa, Pobřežní 665/21 v Praze – Karlíně, na komentovanou prohlídku Krajinářské výstavy obrazů HORIZONTY – umění mezi nebem a zemí. Ve třetím patře, s výtahem jsou k vidění díla od 19. století po současnost. Vidět současnou tvorbu byl zážitek! Návštěva stojí za to i když vstupné neplatíte! Nezapomeňte se podívat na Jiřího Housku – Slunce nad horizontem; Ivanu Bachovou – Lago di Tenno – mladá umělkyně zachycuje podoby vody, její proměny, jemné vlnky anebo hrubou sílu vodopádů; Františka Emlera – Bouři v létě; Alenu Vršanskou – její netradiční pojetí grafiky – Šikmý horizont; Tomáše Honzu – maluje špičkové obrazy přírody, specializuje se i na noční malby s rozsvícenou čelovkou.

Výstava je koncipována v 11 kapitolách a jsou na ní obrazy asi sedmdesáti autorů. Od naší průvodkyně paní Krahulcové jsme se hodně poučili, výstava i výklad byl výborný. Sešlo se nás tradičně asi 20, většinou se již od vidění známe. Někdo ze Slivence, někdo z Barrandova a někteří se připojili po cestě. Těšíme se na příště.

Po delší době jsme opět navštívili kostel Krista Spasitele na Barrandově. Konal se zde varhanní koncert – hrál Nathan J. Laube (USA). Pro jistotu jsme se na koncert vypravili včas s tím, že si ještě před koncertem prohlédneme výstavu obrazů a plastik. To se nepovedlo. Kostel byl ještě zavřený a výstava prý již od rána rozebírána. Počkali jsme na otevření kostela a mezi prvními zabrali místa. Po zkušenosti z minulého koncertu, když jsme viděli plátno, na které se promítaly záběry z webové kamery, přesně z boku, tentokrát jsme si vybrali místo ve středu sálu. Jenomže tentokrát tam plátno nebylo a žádné záběry se nepromítaly. To byla škoda. Americký profesor varhanní hudby zahrál čtyři skladby čtyř skladatelů z devatenáctého a dvacátého století. Mohutné tóny varhan zněly kostelem, byl to zážitek. Kostel byl plný, návštěvníci byli většinou středních let a starší. Nakonec jsme profesora, mimochodem velice mladého, odměnili při děkovačce dlouhým potleskem.

Pavel Podzemský