Historie Holyně

Předhistorická doba

Archeologie zjistila kostrový hrob lidu, šňůrové keramiky.

Historická doba

r. 1088 Vratislav daroval vyšehradské kapitule zemi pod jeho popluží
r. 1222 Připomínaná ves s poplužím vyšehradského kostela
r. 1253 Král Václav potvrdil špitálu sv. Františka ves Holyň
r. 1342 Pozemky v Holyni náležely zbraslavskému klášteru
r. 1430 „ villanis de Sliwenecz et Holina“
r. 1443 připomínán Pavel z Holyně
r. 1539 Gerichtsbuch der Spitalfelder zaznamenává čtyři usedlosti, 1 mlýn
r. 1610 Kniha urbární jmenuje 7 hospodářů. Ze mlýna pan Matěj Klukovský
r. 1618 Gruntovní kniha zaznamenává 6 usedlostí a mlýn Matěj Klukovský slove Berkovský
r. 1617 Markyta Plančárka na statek po manželu Václavovi
r. 1583 Martin Turek jinak po statku Duchek
r. 1616 Mikuláš Bříško na statek po otci
r. 1613 Matěj Klukovský, měštěnín Nového města pražského na statek od Jana Kopáče, na chalupu
r. 1598 Matěj Klukovský na mlýn slove Rohlovský od Řehoře mlynáře na druhé straně
r. 1620 Matěj Klukovský koupil od odbojných stavů celou ves s příslušenstvím, která patřila špitálu křížovníků.
r. 1622 „Správa o špitálu…“ jmenuje 6 hospodářů, z čehož Matěj Klukovský „ze mlýna slove Voglova.“
r. 1654 Berní rula citovaná terez. katastrem jmenuje 4 hospodáře, z čehož jedna panská chalupa.
r. 1660 Kniha popisů poddaných jmenuje 3 grunty a 2 chalupy
r. 1714 Tereziánský katastr jmenuje 11 hospodářů, z toho u 3 gruntů a u 1 panské chalupy se odvolává na staré hospodáře k r. 1654, ostatní jsou zřejmě stavení nová.
r. 1785 Josefinský katastr zaznamenává 17 objektů, ale 18 popis. čísel, vynechává čp. 5., Čp. 4 je obecní pastouška, ostatní objekty jsou jednoznačně označeny jako dům.
r. 1825 Eichlerova sbírka uvádí 26 domovních čísel a 274 duší. Dále hostinec a mlýn s popisným číslem 20, ve kterém žilo 8 lidí. Obklopen malými políčky a malými domky se zahrádkami.
r. 1829 Eichlerova sbírka doplňuje počet na 27 popisných čísel
r. 1845 Sommer zaznamenává 30 domů a 190 obyvatel. Dále jmenuje mlýn
r. 1890 Ottův sl. naučný zaznamenává 37 domů a 268 obyvatel. Připomíná kapli.
r. 1921 V Holyni je 49 domů a 385 obyvatel.

Urbanistický vývoj

Holyně leží v krajině osídlené od mladší doby kamenné. Archeologické nálezy zaznamenaly zde zatím jen hrob lidu šňůrové keramiky, ale podle toho nelze vyloučit sídliště z dob pozdějších, neboť zde nebyl proveden systematický průzkum.

Ze starých cest prochází vsí cesta z Hlubočep na Řeporyje a Ořech. Cesta z Klukovic do Slivence míjí ves po východní straně.
Historické zprávy počínají darováním půdy pod jedno poluží vyšehradské kapitule k r. 1088. Ve 13. stol. dostává se ves ke křížovnickému špitálu sv. Františka v Praze. Ve 14. století náležely zde nějaké pozemky zbraslavskému klášteru. V husitských válkách byl církevní majetek zřejmě konfiskován Pražany. Tyto prameny však nedávají dostatečných informací o rozsahu a formě vsi.

V I. pol. 16. století zaznamenávají zde prameny mlýn a 3 grunty, ale nemáme jistotu, zda tento seznam je vyčerpávající. Pravděpodobně se jedná o grunty čp. 1, nebo 3, 2 a 6. Prameny z počátku 17. století ( Urbární kniha z r. 1610, Purkrechtní kniha Zbraslav. z r. 1618 a „Správa o špitálu..“) zaznamenávají shodně 6 gruntů a mlýn. Jedním z gruntů je nově postavená chalupa Jana Kopáče, který přenechal svůj statek Matěji Klukovskému. K roku 1622 je Klukovský uváděn ještě dvakrát, ale v roce 1660 je místo 6 uváděno již jen 5 gruntů, to znamená že dva dvory Matěje Klukovského byly již spojeny. Nová Klukovského chalupa je zřejmě čp. 5, vestavěná do „obecního pozemku“ vedle pastoušky čp. 4. Grunt čp. 3 byl vystavěn rovněž dodatečně někdy mezi r. 1539 a 1610.
Berní rula citovaná tereziánským katastrem zaznamenává pouze 4 usedlosti, vynechává majetek někdy Matěje Klukovského, který byl asi veden jako dominikální.
Terez. katastr mimo 4 usedlostí uváděných k r. 1654 zaznamenává 7 usedlostí nových. Josefinský katastr zapisuje již 18 popisných čísel. Ves se rozrůstá celkem bez zvláštní problematiky v sousedství starého jádra.

Na stávající osnovu navázalo klasicistní údobí první pol. 19 stol. domkářskou výstavbou, stejně tak jako novodobá zástavba, která zaplnila vidlici cest směrem ke Slivenci.

Holyně leží na severním svahu náhorní plošiny, spadající k Dalejskému potoku, nad strží, která těsně pod vsí několika rameny klesá do Dalejského údolí. Jedno z ramen strže tvoří západní hranici jádra vsi a dodává mu z této strany pevnostní charakter.
Jádrem vsi je opět útvar oválného půdorysu, který můžeme přičíst původnímu hrazenému dvorci či osadě, jež rozdělením v nepravidelných, zalomených parcelačních čárách se rozpadl na čp. 2 a 6. U dálkové cesty z Hlubočep na Řeporyje byl k němu ještě přistavěn grunt čp. 1. V dělení původního dvorce byl ve středověku ještě jeden grunt, který pak zanikl sloučením 2 statků Matějem Klukovským.

Na východní straně původního dvorce je vyježděné trojúhelníkové prostranství, s obloukovými nájezdy z cesty, jaké často u těchto půdorysů nelézáme. Pravděpodobně půda hospodářsky bezvýznamná dovolovala toto široké vyježdění, které původně nebylo návsí, protože netvořilo ucelený a obestavěním uzavřený prostor.

Do tohoto prostoru či spíše trojúhelníku daného vyježděním u dálkové cesty byl položen grunt čp. 1 a 3, při čemž lze bez pramenů těžko určit, který z nich je starší. Zdá se, že dříve byl vybudovaný grunt čp. 3 a usedlost čp. 1, že dostatečně uzavřela cestu na Slivenec. Není vyloučeno, že tato usedlost byla dříve průjezdná, třeba jako kovárna (obdobná situace ve Stodůlkách a Ruzyni). Těsně k jádru vsi byla přistavena do „obecního pozemku“ druhotné návsi ještě chalupa čp. 5 a pastouška čp.4.

Poloha pastoušky v centru vsi ukazuje na prvotní situaci, kdy půdorys vsi byl omezen na právě popsané zastavění.

Teprve na konci 17. a v poč. 18. století bylo založeno dalších 7 usedlostí na východní straně druhotné návsi, opět v nepravidelném parcelačním dělení a ve zcela nejednotné a ostře zalamované uliční čáře, a dále na druhé straně dálkové komunikace, rovněž s nepravidelným situováním. Tím bylo centrum vsi uzavřeno a nedovolilo další výstavbu, takže nové chalupy musely hledat již druhé pořadí (čp. 10) a okraj půdorysu (čp.7 a 16,17,18,19,21).

První polovina 19. století pak mimo 2 chalup na jihozápadu vsi vytvořila ucelený prostor v řadové oboustranné zástavbě na ostrohu nad vidlicí rokle.
Plužiny obce jsou převážně dělené úseky, vzniklé rozdělením nepravidelných úseků různých velikostí a tvarů, často čtvercových, na užší rovnoběžné pásy. Ve východních částech jsou scelené úseky, předělené dodatečně v tratě. Tvary polí potvrzují tedy starý, předkolonisační původ vsi.

Půdorys obce vyrostl z hrazeného dvorce či osady hradištního původu, rozpadlého vývojem na několik gruntů. K tomuto jádru připojila se pak východní část vsi živelnou, neplánovitou výstavbou vzrůstající postupným načítáním. Stejný charakter má i jihozápadní centrum. Pouze severní výběžek, dílo 19. století, zachovává přibližně přímou uliční čáru, pravidelné řazení domů kolmo k ulici a pravidelnost prostoru i disposice. Novodobá výstavba v klínu cest na Řeporyje a Slivenec organizuje domkářskou výstavbu se zahrádkami do pravidelných ulic vytyčených již regulačním plánem.

Význačné stavby

Kaple sv. Jana Křtitele – postavená roku 1861 paní Marii Novotnou a je zasvěcena sv. Janu Křtiteli.
Kaplička je obdélníková s valenou klenbou a okny v bocích
čp. 1 – Hospodářství. Brána do dvora zaklenuta polokruhem s nadpraží římsou uprostřed
segmentovitě vyklenutou. Obytné patrové stavení s 3 x 3 okenními osami. Pásová patrová a profilovaná hlavní římsa. Střecha valbová. První pol. 19. století.
čp. 5 – Hospodářství. Budovy jsou nové. Brána do dvora je zaklenuta polokruhem s malými nikami ve cviklech nad sebou. Před pol. 19. století.
čp. 11 – Patrová budova se sedmiokým průčelím. Boční strana bývala dvouosá, nyní má okna spojená. Na hřebeni valbové střechy je umístěna vížka. Římsa profilovaná, po. 19. století.
čp. 12 – Hospodářství. Brána do dvora je zaklenuta polokruhem. Přízemí obytný dvůr s dvouosým průčelím a bokem šestiosým. Okna rámují ploché lišty. Některá z oken jsou zvětšena. Římsa fabionová, střecha valbová. Vjezd do stodoly zakončen segmentem s fabionovou římsou. První pol. 19. století.
Křížek – Křížek dala postavit v roce 1861 holyňská majitelka gruntu Marie Magdalena Malá (Novotná). Koncem roku 2008 dala křížek odstranit z původního místa paní Jiřina Růžičková, prapravnučka paní Malé, kvůli plánované výstavbě bytového domu. Dala ho na vlastní náklady opravit a po dohodě s MČ Praha – Slivenec ho umístila ke kapli.

Zdroj: Z materiálů Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze