Fotogalerie 2011

Veřejná knihovna Slivenec uspořádala 11. ledna 2011 besedu o Japonsku s Mgr. Davidem Hochmanem. Mgr. Hochman studoval anglickou a japonskou filologii a od roku 2003 žije v Sapporu v se-verní části Japonska, kde učí anglickou literaturu, angličtinu, němčinu a pokračuje ve studiu japonštiny a japonské kultury. Překládá, tlumo-čí. Ve volném čase cestuje po Japonsku, Asii a Australasii. Věnuje se kaligrafii a rád fotografuje. Organizuje zájezdy po Japonsku pro českou cestovní kancelář China Tours. Jeho rodiče žijí v Holyni. David nás seznámil s dějinami Japonska, jejich jazykem a písmem, zvy-ky, náboženstvím, kulturou stolování, kuchyní. Zajímavě hovořil o divadle, hromadné dopravě – zejména železniční, o vlivu západní kultury. Zdůraznil japonskou pracovitost, dodržování ochrany životního prostředí, čistoty, pořádku a bezpečnosti, chování Japonců a jejich mezilidské vztahy. Svůj výklad doprovodil promítáním snímků od bílé zimy na severu po jižní tro-pickou oblast zeleně. Ukázal nám japonské zahrady, vysoké budovy, neví-danou moderní architekturu ve velkých městech, ale i prostotu venkova. Účast na přednášce byla velká a zájem o informace se projevil hlavně v diskusi. Fundovaný výklad, výstižné odpovědi na otázky odměnili občané potleskem. Někteří i osobně poděkovali a popřáli Davidovi šťastný návrat do Japonska.

 V sobotu 26. února jsme se ve Slivenci probudili do mrazivého, ale slunečného dne. Již krátce po poledni se u kostela Všech Svatých začal shromažďovat masopustní průvod. Tentokrát bylo masek méně, ale snad právě vzhledem k počasí bylo návštěvníků opravdu hodně. Za veselých staropražských písniček dobře známé kapely Třehusk se průvod maškar vydal na tradiční pouť Slivencem. Legraci nám nad hlavami obstarávali svými neuvěřitelnými kejkli chůdaři z umělecké skupiny Mimotaurus, vynikající zabijačkové pochoutky velkoryse darovalo proslulé Řeznictví Görgl, občerstvení poskytla ve své zahrádce La Festa Ristorante, něco ostřejšího pro dobrou náladu Potraviny paní Dubové a sladkosti pro děti napekly a nabízely ochotné maminky z OS Gama. Když se roztančený průvod objevil za doprovodu městské policie v Holyni, na náměstí Pod Lípou na všechny čekala otevřená holyňská kaple s výstavou fotografií „Holyňská zima“, srdce z perníku, cukrová vata a další dobroty z nabídky prodejců, na sále hostince U Knotků pivečko, jitrničky s jelítky a pro děti oblíbená tombola, kterou zajistilo OS Pecka. Do podvečerních hodin k tanci a poslechu potom zaplněnému sálu hráli od podlahy výborní muzikanti z Třehusku….

 V celé krátké historii sliveneckých velikonočních jarmarků ještě nikdy nerozkvetla náves u rybníka tak, jako letos. V sobotu 16. dubna přijeli do Slivence trhovci s řemeslnými výrobky, jako jsou kraslice, keramika, pomlázky, velikonoční dekorace ze slámy, krajky, korálky nebo bižuterie, a s nejrůznějšími laskominami. Novinkou byly oba stánky se sadbou, bylinkami a květinami. Díky letošnímu teplotně nadprůměrnému dubnovému počasí jsme se mohli radovat z rozkvetlých sytě žlutých narcisů, nakvetlých sazenic balkonových květin či mladého osení. Tradičně největší zájem byl o staročeský trdelník nebo velikonoční perníkové pečivo, které si mohly děti vlastnoručně ozdobit. Kejklíře z divadelního ansámblu „Koňmo“ mohly těšit dychtivé oči několika desítek malých návštěvníků, kteří přišli na pohádku „Jak šlo vejce na vandr“. Po pohádce měly plné ruce práce jak maminky z občanských sdružení RC Pecka i Gama ve výtvarných dílnách, které pro děti s láskou připravily, tak i maminky sliveneckých školáků, které za symbolickou cenu prodávaly výrobky žáků. Ti dospělejší si až do podvečerních hodin mohli zazpívat s jihočeským orchestrem „Péro za kloboukem“ veselé písničky nebo se občerstvit klobáskou v občerstvení, které zajistila Slivenecká kavaarna-cukraarna. Počasí nám více než přálo, a tak se na návsi vystřídalo návštěvníků nespočet. Poděkování za ochotu a čas, který darují druhým, patří oběma občanským sdružením i rodičům žáků slivenecké školy, kteří se svou milou a aktivní účastí na organizaci jarmarku podíleli.

Retrospektivní květnová výstava Jindřicha Husníka v kapli sv. Jana Křtitele v Holyni byla otevřena slavnostní vernisáží 1. května odpoledne, kdy si na tuto sliveneckou osobnost přišli zavzpomínat nejen pamětníci. Příjemnou, přátelskou atmosféru vzpomínání podtrhla slova paní Markéty Vítkové, která pro tuto výstavu napsala, a violoncellový minirecitál O. Straucha. Výstava se mohla uskutečnit díky ochotě majitelů obrazů díla zapůjčit. Po výzvě v prvním čísle letošního Sliveneckého mramoru se ozvalo mnoho těch, které dodnes obrazy Jindřicha Husníka těší. Prostor kaple je však velmi komorní, má své omezené kapacity, a proto jsme nabídky ani nevyčerpali. Každému, kdo se ozval, děkujeme. Velmi si všech nabídek vážíme. Třeba někdy v budoucnu bude možné uspořádat výstavu ve větších prostorách.

Poslední cestopisnou besedou před letošní prázdninovou sezonou byla beseda Mgr. Heleny Katzlingerové, která mohla mnohé, kteří se ještě pro cíl letošní dovolené nerozhodli, zlákat pro toulky po tomto řeckém ostrově, rodišti malíře El Greca či spisovatele Kazantzakise.

Mgr. Katzlingerová cestuje s nevšední touhou po poznání přírody a života místních obyvatel. Prostřednictvím jejích krásných fotografií a poutavého vyprávění jsme navštívili místa známá, jako například hlavní město Heraklion, Knossos a další minojské památky, město Chania založené Benátčany, soutěsku Samaria, náhorní plošinu Lasithi, či Lagunu Balos. Jako mávnutím kouzelného proutku jsme se potom přenesli do míst, která jsou stranou turistického ruchu. Objevovali jsme skryté zátoky, opuštěné kláštery, pusté pláže a nechali si vyprávět o nelehkém životě prostých obyvatel horských vesniček a vřelé pohostinnosti ostrovanů.

Besedu o Krétě doplňovala výstava vybraných fotografií v holyňské kapli sv. Jana Křtitele. V komorním prostředí kaple nainstalovala autorka na 12 panelech fotografie přírodních scenérií, památek i fotografie obyvatelů Kréty. Zájem o výstavu byl značný, o čemž svědčí zápisy v knize návštěv.

Malé kulaté výročí pořádání sliveneckého festivalu připadlo v letošním roce na 3. – 4. června. Také letos se vystřídala na pódiu na návsi řada zvučných jmen naší hudební scény. Festival zahájili slavní Marsyas transformovaní do vzpomínkové formace „Kalandra memory band“ se stále vynikající Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. Druhým vrcholem festivalu bylo sobotní vystoupení Vladimíra Mišíka a koncert slivenecké stálice – Blue Effect s Radimem Hladíkem. Slogan moderátora Jakuba Folvarčného: „Budeme hladit myši“ byl pak předzvěstí opravdové lahůdky v podobě minirecitálu, který si speciálně pro Slivenec připravily obě legendy českého bigbítu.

Na výborné atmosféře festivalu měli však podíl všichni účinkující. K radosti dětského publika se ujal hostování soubor Divadla v Dlouhé s Petrem Skoumalem s představením „Kdyby prase mělo křídla“, milovníky rockových balad příjemně překvapilo duo Andezit nebo vystoupení Romana Dragouna. Odpoledne patřilo, jak tomu je zvykem, mladým, začínajícím kapelám. Zahráli Hand Grenade a Bonebroke a domácí publikum ocenilo sliveneckou kapelu All rock, i když musela své vystoupení kvůli průtrži mra- čen trochu zkrátit. Sobotní dopoledne si užily děti během tradičního bloku Letnice dětem. V parčíku před kostelem shlédli malí návštěvníci Pohádku Karlovu a Jaromírovu a na pódiu vystoupil slivenecký dětský folklorní soubor Trnečky, který předvedl zbrusu nové lidové kroje. Slivenecké letnice zakončil v sobotu pozdě večer nádherný ohňostroj, který český kytarový mág Radim Hladík a hudební dynamit v podobě Jana Křížka doprovodili za bouřlivého ohlasu publika svou improvizací…. Festival Slivenecké letnice se může každoročně konat nejen díky podpoře (a velkému nasazení) MČ Praha – Slivenec, ale také a hlavně proto, že je podporován mnoha (především místními) sponzory a mnohými, kdo jej mají rádi. Opravdu všem patří velké poděkování.

V sobotu 25. června, den po svátku sv. Jana, se v holyňské kapli sv. Jana Křtitele konala svatojánská pouť. Tradici našich předků se podařilo obnovit před třemi lety. Doba, lidé i místo doznali od časů prvních holyňských poutí (kaple byla postavena r. 1861) změn zásadních… Na pouti nenajdeme flašinetáře, střelnici, mořskou pannu ani kádě s okurkami a na náměstí Pod Lípou se už ani pořádný kolotoč nevejde. Přesto bychom si, my „okolo kaple“, přáli, aby myšlenka a důvod, proč se jedenkrát za rok v těchto místech setkat zůstávala stále stejná – s pokorou, s poděkováním a s prosbou se spolu zastavit… Proto největším svátkem celé pouti zůstává pro slivenecké farníky (a nejen pro ně) dopolední mše, kterou sloužil letos, stejně jako v minulých letech, pan farář Zdeněk Skalický. Ani tentokrát však nechyběla pohádka, perníková srdce, malé pouťové atrakce pro děti a slavnostní vernisáž v kapli.

Aktuální výstava obrazů Lenky Přechové představuje divákům dílo umělkyně, jejíž spiritualita živě koresponduje s prostorem galerie v Holyni v kapli sv. Jana Křtitele. Aktuální umění tak oživuje prostor sakrální určený k meditaci. V tomto smyslu je tato výstava velmi dobrým kurátorským rozhodnutím, protože dílo Lenky Přechové je především autorským počinem povahy kontemplativní. Lenka Přechová, absolventka FFUK, se věnuje již řadu let kresbě a malbě v kombinaci s poesií. Byť je Lenka Přechová autodidakt, její abstraktní malby mohu zasvěcenému divákovi připomenout evropský tachismus a americkou tichomořskou školu, především Marka Tobeyho a jeho tzv. „Bílá psaní “. Podobně jako on rozčleňuje obrazovou plochu drobnými kaligrafickými gesty. Na její dílo mají vliv také východní meditační techniky a šamanismus. Plochu obrazu mění v jakoby chvějivý záznam skutečnosti. Svá díla nechává v kli-du spočinut na tom pravém místě, kde mají v tu chvíli být. Nechává věcem, aby si své místo nalezly samy. Jejím rukopisem je určité ponoření do podvědomého procesu tvorby, kdy umělkyně informuje diváky o stavu své duše formou rytmických otisků a gest malířského rytmu. Pro plnohodnotné vnímání díla autorky je nepochybně nutné, aby malby měly možnost zazářit v prostoru s pozoruhodným geniem loci. Dle mého soudu se tak stalo v podobě galerie v kapli sv. Jana Křtitele. Vizuální umění tak koncepcí této výstavy podává zprávu o povaze současného světa a o možnosti hledat inspiraci či zapomenutá tajemství v hlubinách lidského podvědomí, v principech fungujících napříč generacemi. Dílo Lenky Přechové není tedy pouhou dekorací, ale otiskem autentické umělecké osobnosti reagující na svět 21. století v kontextu pozapomenutých principů spirituality a rozhodně stojí za pozornost citlivých diváků.

Půvabná, krásně opravená kaple sv. Jana Křtitele v Holyni zažila v sobotu 3. září malý svátek. Konala se tady totiž vernisáž obrazů GALAXIE, vyzařujících podle psychotroniků pozitivní energii. Tu ostatně předává i sám jejich autor Richard Pachman – inženýr ekonomie, ale především skladatel, zpěvák, klávesista, textař, spisovatel, malíř a také rytíř řádu Blanických rytířů.

Do malé kaple se mu podařilo nainstalovat tolik obrazů, že už by se snad ani žádný další nevešel. Nevešli se tam pomalu ani četní návštěvníci zblízka i zdaleka. V ten den nezářilo jen letní sluce, ale také oči těch, kteří přijímali energii ze zpěvu, kterým Richard Pachman setkání obohatil, z obrazů i z něho samotné-ho, stále usměvavého, laskavého člověka.

Na jeho obrazech převládá modrá ve všech odstínech, oranžová, žlutá – barvy oblohy, slunce, vesmíru. Každý obraz je jiný, ale jedno mají společné – je v nich světlo, klid, pohoda, smíření, naděje i sny. Každý z nich tím přímo dýchá, a člověk to může cítit a vnímat, jejich energii přijímat. Díky za ten dar!

Školní rok 2011/2012 byl v naší škole zahájen až 5. září, a to z důvodu zajištění větší bezpečnosti našich žáků v době výstavby mateřské školy. První den v novém školním roce vnímali jako velký zážitek především naši „prvňáčci“. Slavnostně byli přivítáni před historickou budovou školy a jejich vstup do budovy doprovázeli jejich starší spolužáci – žáci II. stupně. Každý prvňáček má „svého“ staršího kamaráda, který mu bude v průběhu roku pomáhat, ale také ho bude zasvěcovat do dění ve škole, včetně společného učení. Po zahájení školního roku následovala imatrikulace na městském úřadě. Paní starostka naše nové žáky přivítala a předala jim pamětní listy.

V pátek 9. září v dopoledních hodinách otevřel své nové dveře Slivenecký klub Švestka. Ve zrekonstruovaných prostorách prvního patra Zelené kavárny, kde byl ještě před několika měsíci veřejnosti nepřístupný byt, nabízíme nyní sliveneckým i holyňským občanům pestrou nabídku volnočasových aktivit. Již během prvních hodin zápisu byly některé kurzy zcela obsazeny. Největší nápor zaznamenali lektoři kroužků pro nejmenší děti, ať už je to cvičení pro rodiče s dětmi, výtvarné kroužky, malý divadelní soubor nebo sportovní hry. Velký zájem je také o jazykové kurzy angličtiny, především o hodiny anglické konverzace a španělštinu pro začátečníky.

Nové volnočasové centrum vzniklo z podnětu a za jednohlasného souhlasu zastupitelů MČ Praha-Slivenec a rekonstrukci financovala městská část (za přispění sponzorů). Většinu stavebních úprav zajistila firma Staviso pana Janáčka, která odvedla vynikající práci. Veškerý interiér navrhla nezištně bytová designérka Magdaléna Pávová a novou grafickou podobu vnukla Klubu Švestka Anežka Rozehnalová. Paní Miluška Pavlíčková – Pravdová ušila textilie, do příprav se zapojili zaměstnanci ÚMČ. Na programové, profesní a organizační náplni pracoval od května realizační tým Klubu Švestka a s dokončovacími, úklidovými a stěhovacími pracemi pomáhali mnohdy do nočních hodin maminky a otcové z rodinného centra. Všem výše jmenovaným patří poděkování za mimořádný entuziasmus, čas a úsilí, které přípravám věnovali.

Letošní 4. ročník Sliveneckého burčáku se nesl ve znamení slunečného počasí a cimbálové muziky v podání souboru Šarvanci pod vedením primáše Michala Zajace. Burčák dodala jako každým rokem barrandovská vinotéka Srdeční záležitost a občerstvení zajistila nově otevřená Zelená kavárna. Nezapomněli jsme ani na děti které si zazpívaly spolu s Divadelní společností Neklid veselé písničky Jarka Nohavici z pohádky Tři čuníci. Poděkování za pomoc při zorganizování čtvrtého ročníku Sliveneckého Burčáku patří panu Petru Mitášovi.

Rozjezd klubu Švestka byl rychlý a náročný, a tak jsme se rozhodli odměnit všechny naše příznivce (a v neposlední řadě sami sebe) nějakou příjemnou, tvořivou a hravou akcí, nejlépe spojenou i s konzumací všelijakých dobrot. Tak přišel nápad na Švestkobraní, tedy odpoledne, které naplníme švestkami ve všech podobách. 7. října nastal ten den, kdy jsme se plně věnovali jen radovánkám se švestkami. Děti si vyrobily v tvořivých dílničkách veselé švestkové čepičky, které nás nutily usmívat se celé odpoledne a došlo i na oblíbené švestkové tašky na cokoli. Obecní divadýlko Knoflík přispělo svou troškou do mlýna v podobě lehce strašidelného, bleskového představení ,,Příběh švestkové půdy´´. Inspirovali se starou fotkou holčičky obklopené švestkovými stromy a vzniklo pásmo příběhů, které byly spíše podzimně duchařské. Proto jsme veselé odpoledne na chvilku přesunuli na půdu klubu Švestka a mile se postrašili. A aby se pak už nikdo nebál, pustili jsme se do ochutnávky švestkových koláčů, sušenek a povidel (které ochotně upekli a uvařili naše maminky, babičky a další příznivci) a nabídli též výbornou sliveneckou slivovici. Vyhlásili jsme i soutěž o největší dobrotu, a nakonec demokraticky vyhrál švestkový koláč s ořechovou drobenkou od paní Hochmanové. Recept na něj najdete na našich webových stránkách www.klubsvestka.cz. Takže, celé odpoledne bylo plné dobré nálady a příjemných setkání, povídání i tvoření a tak upřímně doufáme, že si to za rok zase pěkně zopakujeme a vznikne tak další milá sousedská tradice.

Vážení spoluobčané a podporovatelé sliveneckých zvonů, díky i vašim příspěvkům byly slivenecké zvony sejmuty z věže včetně veškerého příslušenství a v průběhu dalších týdnů kompletně zrestaurovány. Novému zavěšení zvonů bude předcházet kompletní vyčištění prostoru zvonice, oprava zvonové stolice a nová elektroinstalace. Oba zvony už dnes mají dubové hlavice s kováním a nová srdce z měkkého železa, se zavěšením na kůži. Pro připomínku:

Větší zvon byl přelit v roce 1871, původní byl z roku 1724. Má figurální reliéf a jméno sv. Donatus. Na zadní straně je text: TENTO SWON GEST LITEY/ KE CZTI A CHWALE/ S. DONATA MVCZEDLNIKA/ 1.7.2.4./ PŘELIT OD DCERY KARLA/ BELLMANNA ANNY V PRAZE 1871Menší zvon je z roku 1925, tzv. umíráček, a je na něm malý reliéf Krista na kříži a nápis: ODPOČINUTÍ LEHKÉ DEJŽ JIM Ó PANE!/ ULIL ARNOŠT DIEPOLD V PRAZE L.P. 1923Zvony chceme ještě před zavěšením ukázat všem zájemcům a během měsíce října je vystavit v lodi kostela Všech svatých ve Slivenci. Slavnost žehnání zvonů je plánovaná na magické datum 1. 11. 2011 v 17.00 při mši svaté, na den Všech svatých. Jednáme také o účasti nového velmistra řádu křižovníků, neboť jim kostel ve Slivenci v minulosti patřil. Tímto vás na tuto slavnost zvu a zároveň připomínám možnost přispět na tuto obnovu do sbírky v kostele, na úřadě MČ Praha – Slivenec nebo na účet 2742917001/5500. Obnova probíhá i za přispění grantu hlavního města Prahy.

Na závěr bych ještě rád zmínil, že byla provedena přesná akustická zkouška obou zvonů ladičkami Barthelmes-Edelmann a zjistilo se, že zvony nejsou optimálně sladěné a nehodí se k společnému vyzvánění. Malý zvon byl ostatně předurčen jen k pohřbům. Velký zvon by našel případně souhru v novém zvonu h2 /40 kg, jaký byl na věži do válečné rekvizice. Jistě by bylo vhodné do budoucna takový zvon znovu pořídit, vždyť při jeho velikosti by nemusel být nijak finančně náročný. Zdeněk Skalický farář

Na první adventní neděli 27. 11. 2011 se nám sešlo několik příjemných akcí přivolávajících čas vánoční. Dopolední dílny v základní škole, adventní koncert žáků ZUŠ a žáků ZŠ Slivenec v kostele Všech svatých, rozsvěcení obecních vánočních stromů ve Slivenci a posléze i v Holyni, kde následovala vernisáž Vánoční výstavy dětských prací z kroužků klubu Švestka v kapli sv. Jana Křtitele. Vernisáž pod krásným rozsvíceným vánočním stromem zahájilo dívčí duo (Markéta Šimková a Eliška Doležalová), které nám, až dojemně, zazpívalo několik zimních písniček. V kapli už čekala na všechny návštěvníky, rodiče a příznivce klubu Švestka výstava dětí z kurzu Paletka – barevné nástěnné obrazy, za které by se nemuseli stydět ani opravdoví dospělí malíři a papírové zvony na stěnách, něžné drobné ozdoby z korálků na oknech a korálkoví andělíčci na větvičkách od šikovných holek z kurzu Alenčin korálek a provlékací vánoční stromečky a voňavé pomeranče ozdobené dětmi z Malého kutila. Uprostřed kaple zavěšený nádherný adventní věnec (vyrobený v rámci adventní dílny Lucií Javůrkovou) jen dokresloval vánoční atmosféru.

Naším prvním literárním hostem v Zelené kavárně ve Slivenci byl spisovatel Michal Viewegh. Jeho návštěvou ve čtvrtek 1. 12. 2011 jsme otevřeli novou kapitolu literárních besed a setkání se spisovateli, básníky, herci a pracovníky kultury i vědy, které bychom nadále rádi konali v příjemném neformálním prostředí cukrárny nad šálkem kávy či něčeho jiného dobrého a hřejivého. Návštěva a vystoupení spisovatele Michala Viewegha nasadily těmto novým podvečerům opravdu vysokou laťku. Jeho beseda byla velmi příjemná, bezprostřední, vtipná a živá, jako by v ní oslovoval každého z nás. Dokázal zaujmout svým čtením povídky Srovnávací test z knihy Povídky o lásce (vydalo nakladatelství Druhé město v Brně 2009) – o tom, jak manželka bilancuje po smrti muže své manželství. Vystřídal v ní pronikavý pohled, bezprostřední účast i laskavý humor, příznačný pro svou tvorbu. To bylo dobré východisko pro následnou besedu, v níž došlo nejen na otázky literární, ale i osobní, obecně lidské, společenské a politické… Živá diskuse skončila, až když autora „zaměstnaly“ žákyně literárního kroužku barrandovské základní školy inscenovanou „tiskovou konferencí“, na níž si vyzkoušely skutečný kontakt s živým spisovatelem. Napoprvé se slivenecký literární kavárenský večer povedl přes drobné organizační nepředvídatelnosti k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných – a to včetně autora potěšeného živým zájmem všech četných přítomných.

V neděli 11. 12.  vystoupily za doprovodu cimbálové muziky se svým pásmem písniček, básniček a tanečků děti z folklorního souboru Trnečky Petra Mitáše. Děti nejprve předvedly vánoční pásmo písniček a básniček, na které navazovalo vystoupení taneční. Následně vystoupilo sólově každé z dětí s básničkou, písničkou nebo hrou na hudební nástroj. Nejvíce obdivovaná byla asi hra Natálky Mitášové na cimbál a Emilky Kratochvílové na housle. Obě sólistky vystoupily za doprovodu cimbálové muziky. Velký ohlas měla i všechna další vystoupení. Pěknou vánoční atmosféru přineslo i divadelní představení žáků základní školy, kteří sehráli hru „V Betlémě již není místo“. Na závěr si všichni přítomní společně zazpívali za doprovodu cimbálové muziky několik vánočních koled.

V sobotu 17. 12. se Slivencem proháněla vichřice. Následkem toho se na sliveneckou náves dostavila značně oslabená skupina trhovců. Přesto si návštěvníci mohli pochutnat na svařeném víně, medovině, grilované klobásce nebo zakoupit jmelí. Děti se v hojném počtu zúčastňovaly vánočních dílen rodinného centra Pecka a užívaly si divadelní kejkle kejklíře Vlčka. Velký zájem byl o stánek slivenecké základní školy, kde byly nabízeny výrobky žáků. Když všechny předčasně vyhnal z návsi déšť se sněhem, stánky Klubu lidové tvorby v Zelené kavárně nabízely své zboží ještě dlouho potom.