Fotogalerie 2016

V  neděli 24.  1. odpoledne se uskutečnil ve Slivenci masopust. Jak je tomu již deset let tradicí, organizovala jej městská část spolu s místními podnikateli i neziskovými organizacemi. Užili jsme si jej ve veselém průvodu, který proskotačil ze slivenecké návsi až do Holyně. Celý masopust každoročně provázejí vůně a chutě vynikajících zabijačkových dobrot věrného sponzora – místního Řeznictví Görgl. Odpolední sraz maškar u rybníka osvěžila svou produkcí kapela Třehusk, kejklíři na chůdách a trhovci se svými masopustními lahůdkami. Kavárna Selanka podpořila veselici vlastnoručně napečeným pekáčem škvarkových placek. Poté, co se placky snědly, průvod se pod velením kejklířů na chůdách vydal na pochod směrem k řeznictví a dále do otevřených dveří vinotéky PrimaWine. Tam na všechny čekalo, jak jinak, vínečko v podobě voňavého a horkého „svařáčku“. Když se vypilo do dna, průvod zamířil do Holyně. V Holyni poskytla restaurace U Knotků svůj sál pro hudbu, tanec, tombolu i konzumaci…Veselo i syto bylo, tak, jak má o masopustu být. Děkujeme všem zúčastněným!

V sobotu 6. února se v sále Fit Švestky zase bubnovalo. Petr Šušor přivezl nespočet barevných bubínků nejrůznějších velikostí. Každý si mohl vybrat ten svůj a načerpat energii prostřednictvím starých a osvědčených šamanských rituálů. Na květen připravujeme pokračování.

V sobotu se konal na návsi u sliveneckého rybníka velikonoční jarmark. Tentokrát, ač jaro ještě ani neklepalo na dveře, si návštěvníci mohli užít hned několika atributů jara. Zavítala k nám například zvířata ze statku rodinné farmy na Příbramsku. Jehňata, kůzlata i oslík v improvizované ohrádce těšili malé i velké. Z řeporyjské Základní organizace včelařů svazu včelařů přivezli mobilní naučnou stezku nabitou zajímavými informacemi ze života včel. Návštěva včelařů byla (jak jinak) spojena s prodejem medu a včelích produktů. U stánků se zapomenutými řemesly si pak bylo možné pod odborným dohledem uplést pomlázku z mladého vrbového proutí, obarvit kraslici z husího vejce, vyrobit svíčku nebo zkusit příst na kolovrátku z pravého ovčího rouna. Ke koupi byly výrobky perníkářky, trdelník, drobné dárky pro radost, květiny. Svůj stánek otevřel také Slivenecký klub Švestka s maličkostmi vyrobenými ve výtvarných a keramických kurzech. Rodinné centrum Pecka připravilo tradiční tvůrčí dílny pro děti. Děti také v průběhu odpoledne bavil kejklíř svými veselými vstupy. Občerstvení v podobě čerstvé velikonoční nádivky, mazance, teplých palačinek, či velikonočního piva zajišťovala kavárna Selanka a vinotéka PrimaWine až do večerních hodin a k tomu všemu hrál Pražský pouťový orchestr.

Jak je tomu již po léta ve Slivenci 30. dubna zvykem, pálení čarodějnic je organizováno fotbalovým klubem AFK ve sportovním areálu. Před zapálením ohně tradičně probíhá přátelské derby mezi Holyní a Slivencem. Letos v aprílovém exhibičním utkání zvítězila Holyně krásným a nevídaným skóre 17:9. Poté byl zapálen oheň pod originálně vyvedenou čarodějnicí v nadživotní velikosti, která pocházela z kreativní dílny Štěpána Marka. Škoda, že tak rychle vzala za své v praskajících plamenech. Vystřídaly jí výborné voňavé špekáčky a klobásky z Görglova řeznictví, ke kterým se v klubovém občerstvení čepovalo pivo z Velkých Popovic. Zlatý mok chutnal natolik, že se ve 20:00 pod náporem zájemců rozbil výčep, za což se předseda fotbalového klubu upřímně omlouvá. Naštěstí se téměř nadpřirozenou mocí „pípa“ po 40 minutách znovu rozchodila a již nic nestálo v cestě taneční zábavě pod širým nebem, kterou zajistil reprodukovanou hudbou pan Luděk Frolík. Mixážní pult obsluhoval až do téměř ranních hodin DJ Michal Krejčí. Poděkování patří všem, kteří se o zdárný průběh letošních Čarodějnic jakkoli zasloužili a všem, kteří přišli a 30,– Kč vstupným podpořili mládežnickou kopanou.

V sobotu 30. dubna 2016 se konal 10. ročník Vítání občánků narozených v městské části Praha Slivenec. K  slavnostnímu přivítání se přihlásilo 22 z  celkového počtu 37 narozených dětí, proto jsme obřad tentokrát nerozdělili do dvou skupin, ale pozváni byli všichni najednou. Do zasedací místnosti jsme se ale sotva vešli. Jako každý rok patřilo uvítání žákům základní školy ve Slivenci pod vedením paní učitelky Helen a paní učitelky Stříbrné. Tentokrát bylo vystoupení kratší než jindy, aby to miminka vydržela a nebyla nevrlá, ale o to krásnější to vystoupení bylo a  moc jim za něj děkujeme. Po kulturní vložce promluvila k  přítomným paní starostka. Kromě toho, že rodičům pogratulovala k  jejich potomkům, dala jim i  pár rad do života také jako zkušená matka. Po dojemných slovech paní starostky si rodiče se svými miminky převzali upomínkové dárky – pamětní list občánka roku 2015, knihu a letos nově stříbrnou pamětní medaili se čtyřlístkem pro štěstí. Přejeme novým občánkům Slivence a Holyně hodně zdraví a úspěchů při jejich startu do života.

Soutěžilo se v několika disciplínách – v poslušnosti, v chytání piškotů, v aportování, a nechyběla ani proslulá slivenecká překážková dráha. Všichni zúčastnění bojovali s velkým nasazením a posléze byli zaslouženě odměněni hodnotnými cenami. Hosté se mohli občerstvit výbornými koláči a čajem nebo kávou, které připravila školní jídelna. Přišli nejen lidé s pejsky, ale hezké odpoledne na školní zahradě přilákalo také maminky s dětmi. Všichni si užívali pěkného počasí a skvělé atmosféry. Věřte, že pro vaše pejsky je v rámci tzv. „socializace“ takové setkávání s jinými psy, ale i dětmi a lidmi velmi důležité. Poděkování patří paní ředitelce Rosové za poskytnutí nádherného areálu školní zahrady, personálu školní jídelny za občerstvení a samozřejmě dobrovolníkům z řad učitelů. Panu MVDr. Váchovi za odborný dozor a samozřejmě pracovníkům úřadu naší MČ a dalším dobrovolníkům, kteří obětovali část víkendu, aby pomohli.

Pražský Slivenec hostil již desátý ročník hudebního festivalu Slivenecké letnice. Dvoudenní multižánrový festival si zakládá na své otevřenosti, vstup je volný a za podpory stálých sponzorů jej pořádá Městská část Praha-Slivenec. Hlavními aktéry letošního jubilejního ročníku byly ikony The Plastic People Of The Universe, Tichá dohoda, Žlutý pes a Prague Conspiracy, kterým sekundovali Čankišou, Megaphone a  Katarzia. Tradičně dostaly svůj prostor také lokální skupiny, tentokrát to byly HUBA a Mr. Crow Blues Band.

Co k tomu dodat? Možná trochu zavzpomínat. S nápadem uspořádat ve Slivenci multikulturní festival přišla před devíti lety Jana Radojčičová (slivenecká občanka a herečka). Shodou okolností měl podobný nápad tehdejší nájemce č. p. 22 (dříve Zelená pizzerie). Oba přišli za mnou, tehdy teprve čerstvou předsedkyní kulturní komise… Všechny, kdo se v  té době pohybovali ve Slivenci, „kde se vůbec nic nedělo“ a chtěli to změnit, představa vlastního festivalu nadchla. První ročník se podařilo díky neuvěřitelnému nasazení a entuziasmu nás třech zorganizovat během několika týdnů. Dodnes mi není jasné, jak jsme situaci zvládli, protože jsme neměli žádný z nás s organizací podobně velké akce zkušenosti. Šli jsme do toho z čisté radosti, bez jakéhokoli nároku na odměnu. Měli jsme jen své sny a  představy, které se také ne vždy shodovaly. Bylo to bláznivé, ale podařilo se. Již tehdy díky podpoře zastupitelstva, mnohých sliveneckých občanů, díky firmám a jednotlivcům, kteří se zapojili do sponzorinku, příprav i samotného průběhu festivalu. První ročník, tehdy třídenní maraton hudby a divadla zaznamenal velký zájem. Náklady byly pokryty beze zbytku sponzorskými dary a to bylo neuvěřitelné. V průběhu deseti let rozpočet festivalu sice vzrostl, stali jsme se náročnějšími posluchači, ale stále se daří uchovat jeho přívětivou, nekomerční tvář a vyhýbat se mainstreamovému pojetí podobných mega akcí jinde. Část úřadu MČ se stává jedenkrát v roce malou produkční společností. Už víme, co je to stage plan, rider, jaké položky musíme do celkového rozpočtu akce zahrnout, co potřebuje zvukař, jak zajistit bezpečnost…Festival se začíná připravovat, jakmile skončí ten předchozí. Je to festival náš, slivenecký, vnímají to tak sponzoři, kteří nám zůstávají věrní, i kapely, které mnohdy sníží své požadavky na honorář a ani nelitují. Snažím se k nám zvát kvalitní interprety, mnohdy ikony české hudební scény a  snažím se o  to neopakovat se…Přivítali jsme už pěknou řádku umělců: Radima Hladíka s Blue Effectem, Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa, Marsyas, Krausberry, Jaroslava Hutku, Buty, 100 Zvířat, Mňágu a  Žďorp, Jaroslava Uhlíře, Bluesberry, Jana Budaře, Petra Skoumala, ale také začínající, mladé kapely jako např. Fast Food Orchestra, Basta Fidel, Megaphone, alternativní Katarzii, Čokovoko, nebo lokální All Rock, Třetí stupeň tortury, Huba, či Mr. Crow Blues Band. Věřím, že desetiletí, které se překlopilo, znamená jen nový restart…Ať žijí Letnice 2017!

Výstava Lubomíry Kmeťové – Portelové Óda na radost je souborem prací z poslední doby, které v mediu malby akcentují expresivně naivistický rukopis autorky, jako určitý druh uvolnění. Lubomíra Portelová, ač zdatná kreslířka a malířka, divákovi předkládá aktuální soubor obrazů jako osobitou výpověď o světě, o stavu duše, o okolní mnohdy „ubíjející“ realitě, kde je nutné, často i žádoucí fungovat v otupující každodennosti. Prostor pro spontánní tvorbu a autentický umělecký výraz nezatížený nánosy technologického „balastu“ je nutné hájit i dnes. V podobě obrazů, které působí jakoby dětsky naivně, je možné vnímat určitý rozměr svobody, připomínající tvůrčí pozice a postupy art brut, či neoexpresionismu. Lubomíra Kmeťová – Portelová patří do „zlomové“ generace, zažila tak atmosféru euforických 90. let, atmosféru nového začátku. Během studií na pražské AVU prošla ateliéry prof. J. Sopka, Z. Berana, M. Šejna. Z profilu jejích studií můžeme jasně vidět, že se nespokojila pouze se „suchopárnou“ popisnou podobou malby, ale v její tvorbě lze najít i tendence směřující k intermediálním přesahům, procesuálním tendencím, performanci apod. Aktuální soubor prací tak představuje v unikátním prostoru kaple možnost meditativní kontemplace.

(kurátor: Matouš Karel Zavadil)

V pondělí 20. června jsme pozvali do kavárny Selanka herce Radka Pokorné- ho, který se za nás rozloučil před letními prázdninami s nejmenšími návštěvníky Klubu Švestka. Pohádka Karla Čapka: „Jak pejsek a kočička pekli dort“ v jeho podání – to byl gejzír nápadů a komických divadelních situací. Originální loutky pejska a kočičky vtáhly děti do děje a přítomní rodiče si tak mohli dopřát „selanku“ v podobě odpočinku u dobré kávy. Děkujeme lektorce Marii (kurz Rytmiky), která Radka přivedla (líbil se všem natolik, že jsme se jistě neviděli naposled) a kavárně Selanka za poskytnutí příjemného prostředí.

Výstava s názvom Genesis predstavuje tvorbu mladého, nadaného a ambiciózneho autora, Tomáša Bachuru. Tomáš Bachura študuje fotografiu na Katedre fotografie na Pražskej Famu. Výstava Genesis je prierezom doterajšou autorovou tvorbou, ktorá je zameraná na klasickú dokumentárnu fotografiu, ktorú podáva s mladistvou dravosťou a gráciou. Jeho štýl nazerania na svet dáva fenoménu dokumentárnej fotografie úplne nové poňatie zaznamenávania každodennej reality. Všetky, pre nás už stereotypné okamihy bežného dňa zobrazuje prostredníctvom svojich fotografií a tak nám prezentuje jeho osobný pohľad na svet. Vytrháva nás z reality, aby nás do nej opäť vtiahol. Autor pracuje v prevažnej časti svojej tvorby so svetlom a tak veľmi precízne dodáva svojím fotografiám dych berúcu jemnosť. Tomášove fotografie sú technicky detailne vyšperkované, no ani táto kvalitatívna vlastnosť neuberá fotografiám z ich jedinečnosti a kreatívneho poňatia reality. Nebojí sa vystúpiť z limitov doterajšej dokumentárnej fotografie a vytvoriť si tak svoj vlastný nekonvenčný štýl. Jeho nenapodobiteľné fotografie ukazujú všetko a zároveň všetko zahaľujú. Okamihy bežného života sú prekryté rúškom tajomstva a intimity. Každý pozorovateľ môže v jeho fotografiách vidieť niečo iné. A práve týmto je autor originálny. Aj napriek tomu, že pri snímaní reality dokumentuje svet, nemá v úmysle ho hodnotiť a túto úlohu prenecháva nám.

(kurátorka: Viktória Pikovská)

Dne 22. 6. proběhlo na staveništi budoucího domova seniorů ve Slivenci slavnostní poklepání základního kamene. Při této příležitosti promluvil zakladatel a  majitel společnosti Anavita Jiří Dušek: „Alzheimerova choroba je neustále na vzestupu, do roku 2050 se očekává až trojnásobný nárůst takto nemocných. Síť Anavita se přímo specializuje na tuto chorobu, v každém ze svých zařízení přitom kombinuje jak službu ,zvláštní režim‘, tak i lůžka pro běžné seniory. Ve Slivenci nabídneme 220 míst ve stylové rezidenci. Moderní komplex zde vytvoří dominantu návsi“. Podle architekta stavby Ing. Jana Snášela jsou po založení stavby v současné době z velké části hotové hrubé terénní úpravy a po dokončení jednotlivých základních desek probíhá vyzdívání hrubé stavby v  úrovni podlaží. „Urbanisticky centrum Slivence dotváří svým hmotovým řešením a tvarem střech a otvírá z návsi nové pohledy na historickou budovu základní školy. Právě optické spojení obytné zahrady domova seniorů se sousedící školní zahradou je příjemným prvkem v polo veřejném prostoru, který ústí do veřejného prostoru slivenecké návsi,“ popsal Snášel, který je autorem projektu. Jeho citlivé zpracování vzhledem k celkové koncepci Slivence velmi ocenila také starostka Slivence RNDr. Jana Plamínková. Stavba podle ní respektuje stávající zástavbu a zapadá do ní. Budovaný domov pro seniory se zvláštní péčí hodnotí z  pozice Slivence celkově velmi kladně. Všichni tři zmínění spolu se zástupcem investora (RNDr. Jaroslav Otenšlégr) a  představenstva stavební společnosti SYNER, která stavbu provádí, nakonec slavnostně poklepali symbolický základní kámen stavby.

Jan Parkman vystudoval Pedagogickou fakultu a postgraduálně FAMU. Byl členem Asociace profesionálních fotografů ČR a Syndikátu novinářů. Věnuje se především dokumentární a reportážní fotografii, pro jeho autorský postoj je charakteristická schopnost pozorovat, vidět a nebýt viděn. Jeho fotografie zachycují svět kolem nás s citem pro zdánlivě banální situace, kdy si autor vychutnává mnohdy absurdní až surrealistické momenty života. Jana Parkmana také proslavila řada portrétů. V šedesátých letech fotografoval slavného básníka Bulata Okudžavu. Jeho fotografie lze nalézt v řadě soukromých či veřejných sbírek, za mnohé lze zmínit Nadaci Literárního fondu. Mnoho let spolupracuje s řadou časopisů jako fotoreportér. Vedle fotografování se věnuje také pedagogické činnosti, kdy dlouhá léta působil jako kmenový pedagog Soukromé školy umění a managementu v Praze. Hlavním tématem aktuálního cyklu fotografií Depresivní romantika, představeném v galerijní kapli je krajina. Jan Parkman v představeném souboru prací dokumentuje struktury a děje pozvolného rozkladu. Neúprosné přírodní procesy růstu,  stagnace a zmaru jsou zachycené v rozličné denní době v melancholickém osvětlení. V kontextu české historické zkušenosti lze říci, že jde o zážitek takřka „barokní“. Protiváhou cyklu realizovaného v exteriéru jsou aranžované minimalistické zátiší zachycené se zvláštním citem pro atmosféru, kde autor pracuje stejným způsobem se světelnými nuancemi. Pro oba představené cykly, které se vzájemně doplňují, je určující jakoby pomalé meditativní tempo a schopnost zachytit děje skryté pod povrchem reality.

Představený soubor fotografií studentů a absolventů Pražské fotografické školy /PFŠ/ je určitou reprízou z letošní výstavní přehlídky Prague Foto 2016, která proběhla v Kafkově domě na jaře. Kurátorská koncepce je tedy překvapivě rámována institucionálně, kdy jedním ze záměrů výstavního projektu Galerijní Laboratoře je i mapování současných trendů v oblasti fotografie. Po dvou letošních ryze fotografických výstavách má divák možnost seznámit se i s díly autorů, kteří se hlásí k Pražské fotografické škole. K této instituci je nutné dodat, že je to škola s velmi dlouhou tradicí. Vznikla už v roce 1972, kdy od roku 1990 je školou samostatnou a zejména v 90. letech nabízela nepochybně kvalitní výuku pro začínající fotografické talenty v režimu denního středoškolského studia. Sektor soukromého školství si v porevolučním období získal jisté renomé jako určitý druh alternativy k majoritně pojímanému vzdělávacímu systému. Jak je vidět z vystavených prací, tak značka PFŠ zažívá v současnosti určitou renesanci, dochází naštěstí k restartování celého vzdělávacího projektu zatím v režimu přípravného a večerního či dálkového studia. Držme Pražské fotografické škole palce.

Videoinstalace Aglomerace pracuje se specifickou polohou vsi Holyně, jejíž venkovský ráz a atmosféra se příliš nezměnily, ačkoli při pohledu na mapu zjistíme, že je prakticky obklíčena stále více se rozpínajícími pražskými sídlišti. Animace se pomocí abstraktních forem ve smyslu site specific zamýšlí nad tématem pohlcování přilehlých obcí metropolí a volně interpretuje vztahy mezi těmito urbanistickými strukturami. Spíše než konkrétní obrazy a naraci využívá měnících se tvarů a fotokoláží, jenž v uvedených souvislostech a na daném místě vybízejí k zamyšlení nad tématem. Instalace se skládá z jedné projekce, jež je díky propustným promítacím plochám zmnožená do několika totožných obrazů řazených za sebou. Záměrem není nastínit vizi budoucnosti či hodnotit nějakou činnost. Jde pouze o úvahu nad konkrétním místem z hlediska času a prostoru a jeho úlohou ve složitém organismu metropole. Anna Pašková studuje interaktivní grafiku ve třetím ročníku vyšší odborné umělecké školy Václava Hollara a ve své tvorbě se zabývá především ruční grafikou, kresbou a dalšími technikami v kombinaci s počítačovou animací. Současná výstava představuje projekt, v němž se autorka posouvá k práci s instalací a zároveň pokus o komplexní zpracování netradičního galerijního prostoru. Na vernisáži vystoupila hudební skupina Sousedi – Karel Žďárský, Martin Peřina.

Druhou zářijovou sobotu jsme si mohli ve Slivenci užít prvního letošního burčáku. Před lety zavedenou akci pořádala i letos městská část na slivenecké návsi u rybníka. Od ranních hodin svítilo slunce na září nebývalou silou a po poledni přivítala první návštěvníky vskutku rozpálená náves. Z pódia zněly známé lidové či zlidovělé písničky z akordeonu Jindry Kelíška, a to např. z dílny Karla Hašlera, Jaroslava Ježka, Jaroslava Uhlíře či Jarka Nohavici. Harmoniku vystřídalo divadelní představení pro děti. Pohádka Princ Jaromil v podání Divadla Studna potěšila hlavně nejmenší diváky. Pro ně i pro jejich rodiče byl také připraven úžasný svět her. Zahrát si čáru, pustit se za devatero pohádkou, vystřílet hradní okna nebo proběhnout opičí dráhou, to byla v tom vedru opravdu výzva. Někteří spíše uvítali možnost si ve stínu Loutkového ateliéru vyrobit toho „svého Jaromila“. Až když slunko zašlo, zaplnila se zcela náves milovníky šumivého moku, nastoupil cimbálový soubor Michala Horsáka a v příjemně poklidné atmosféře lidových písniček postupoval večer až k samému závěru. O dostatek výborného burčáku z Moravy se postarala slivenecká vinotéka PrimaWine, stejně jako o vynikající občerstvení, z něhož je třeba vyzdvihnout především palačinky paní Pavlínky, lehké jako vánek. Kdo se ukryl před horkem v přilehlé kavárně Selanka, také nelitoval a k pivu neodolal škvarkovým plackám paní Terezky. Pohoda u rybníka byla taková, že by se chtělo zůstat snad až do rána bílého…

Dne 25. září se konal další ročník oblíbené cyklistické akce zvané Pražské cyklozvonění. Akce se tentokrát zúčastnilo více než 30 občanů ze Slivence a Holyně. Na parkovišti za Selankou se k nám připojil ještě peloton z Barrandova, a tak jsme nakonec odjížděli ulicí Ke Smíchovu v docela hojném počtu. Vzhledem k tomu, že cesta byla tentokrát krátká a hodně z kopce, tak se akce zúčastnilo i hodně malých cyklistů. Jeli jsme Chuchelským hájem do Velké Chuchle, kde jsme se u Vltavy spojili s Chuchelskými a společně jsme pak dojeli pohodovou pomalou jízdou do Ledáren na Praze 4, kde byl připraven bohatý program. Děti se vrhly na místní pumptrek, který byl celou dobu v neuvěřitelném obložení, dále si zde mohly půjčit koloběžky či se věnovat street artu. Všechny pak zaujalo vystoupení skupiny historických kol, jízda zručnosti či dog dancing. Cyklozvonění není žádný závod nabušených bikerů, ale pohodová rodinná akce, která se letos opravdu vydařila. K pohodě přispělo i počasí, které bylo přímo ukázkové, a tak mohly rodiny strávit v areálu Ledáren příjemnou neděli.

Toto setkání se uskutečnilo v aule Základní školy a mateřské školy ve Slivenci. Akci zahájila starostka městské části RNDr. Jana Plamínková, která přivítala účastníky Fóra a pohovořila o krocích, kterými vedení městské části směřuje k udržitelnému rozvoji. Jako host vystoupil ředitel Národní sítě Zdravých měst ČR ing. Petr Švec. Občané v diskusi stanovovali strukturovaně problémy podle jednotlivých tematických stolů. Těmi byli Občan a úřad, územní rozvoj, ekonomika a služby, doprava a cyklistická doprava, životní prostředí, kultura, sport a volný čas, sociální oblast, zdravotnictví a vzdělávání. Následně hlasováním stanovili 10 nedůležitějších problémů, které by měla radnice řešit. Celkem se setkání zúčastnilo 40 občanů, kterým děkujeme za aktivní přístup k otázkám rozvoje městské části a zpětnou vazbu formou hodnotícího dotazníku, abychom věděli, co zlepšovat.

Dne 15. října proběhl Den zdraví naší městské části. Hlavním cílem této kampaně bylo zajímavou formou informovat občany o tom, jak správně pečovat o  své zdraví, jak je možné předcházet zdravotním potížím a  zároveň také nabídnout aktivity, které mohou dlouhodobě přispívat k jejich fyzické i duševní pohodě a v neposlední řadě posílit odpovědnost za svůj zdravotní stav. Ruku na srdce – kdo chodí k lékaři, když ho nic nebolí? A přitom ty nejzákeřnější nemoci právě nebolí. Protože počasí v dopoledních hodinách zrovna moc nepřálo, zájem o venkovní atrakce se zvýšil až odpoledne. Každý návštěvník si mohl nechat zdarma změřit tlak, celkový cholesterol, zjistit procento skrytého tělesného tuku a stanovit BMI. Tato vyšetření měli na starost odborníci Státního zdravotního ústavu, kteří rovněž provedli zájemce instruktáží o samovyšetření prsou a varlat. Varující je, že cca 80% osob, které mají zvýšené nebo vysoké hodnoty cholesterolu či tlaku, o svém problému ani nevědělo nebo se neléčí! Dva lékaři specialisté z FNKV prováděli vyšetření znamének a pih. Díky této kontrole lze včas odhalit rizikové útvary a přispět ke včasné léčbě. Všechna tato improvizovaná pracoviště se těšila velkému zájmu návštěvníků, lze bez nadsázky říci, že se tam dveře netrhly. Ve FIT Švestce jsme nabídli možnost si vyzkoušet různá cvičení pro zlepšení kondice, vedená zkušenými lektory Klubu Švestka, nebo navštívit poradnu zdravého životního stylu. Na parkovišti u rybníka byl stánek ČČK, kde jste si pod vedením odborníků mohli nacvičit zásady první pomoci a život zachraňující úkony. Doprovodným programem bylo zábavné skákání na trampolíně nebo skákacích botách či atraktivní Bumper balls a nejmenší návštěvníci okupovali dva skákací hrady.

První adventní neděli, která letos připadla na 27. listopadu, se ve Slivenci i v Holyni rozsvítily vánoční stromy. Do Slivence (tradičně před historickou budovu základní školy) strom věnovaly Lesy Praha z polesí Velká Chuchle, doplnil jej dřevěný betlém, který nám před čtyřmi lety vyřezal slovenský řezbář a to odpoledne jej za přítomnosti přihlížejících posvětili křižovníci. Holyňský strom byl získán z prořezu ve Slivenci a zdobí, jako každoročně, prostranství před kaplí. První a slavnostní rozsvícení obou stromů, které budou zářit až do svátku Tří králů, podpořila divadelním vystoupením základní slivenecká škola, s vernisáží vánoční výstavy v holyňské kapli i hudebním recitálem se připojil Klub Švestka, zazpívaly děti ze školky Kosí hnízdo, kavárna Selanka nabídla svařené víno, vánoční štolu a maminky z rodinného centra Pecka navařily čaj. Do té chvíle pochmurné podzimní plískanice jakoby mávnutím kouzelného proutku vystřídala opravdová adventní atmosféra….

Čestné uznání městské části Praha-Slivenec za rok 2016 bylo uděleno paní Ireně Krejčové za mimořádný podíl na budování občanské společnosti ve Slivenci a na přeměně místní veřejné knihovny v komunitní a osvětové centrum.

Paní Irena Krejčová působí od roku 2009 jako knihovnice slivenecké veřejné knihovny. Pod jejím vedením se knihovna proměnila v moderní komunitní centrum. Paní Krejčová se věnuje nejen modernizaci knihovny, aktualizaci knižního fondu, ale především dlouhodobě působí svými nadstandardními aktivitami na děti, mládež a dospělé ve smyslu budování občanské společnosti ve Slivenci. Dlouhodobě vede Klub seniorů Slivence a Holyně, spolupracuje se sliveneckou základní školou, Klubem Švestka, organizuje čtenářské besedy pro děti, autorská čtení pro dospělé, výlety pro seniory, osvětové besedy a výstavy. Pracuje v sociální komisi MČ Praha – Slivenec a je vždy připravena naslouchat a pomoci potřebným. Na většinu těchto mimořádných aktivit věnuje svůj volný čas.

Pozitivním a tvůrčím přístupem působí kladně nejen na čtenáře, ale na celé své okolí. Její osobnost je vzorem pro ostatní.