Úřad městské části Praha-Slivenec

Volejte: 251 818 044, 251 813 754

Pište: slivenec@praha-slivenec.cz

Facebook

background

Kvíz 35

Hledáme název obce:

Tuto obec blízko Rokytnice v Orlických horách jsme navštívili letos v červnu a před cílem nás překvapily lány a lány barevných lupin, tedy vlčího bobu. Náš příchod do obce se trochu protáhl, protože nikdo z nás neodolal se v té barevné záplavě květů a vůně zvěčnit. Už když jsme přicházeli do obce, vítali nás moc milí lidé v každém domečku, kde se všude pracovalo, pobíhalo, všechny domky i zahrádky byly upravené a všude úsměvy. Na kopečku v sadu “smíření”, který je posetý výběhy a klíckami s mini zoo, kde můžete vidět králíčky, slepičky, holuby, kozy, se tyčí nádherný poutní kostel nanebevzetí Panny Marie.

A teď to přijde:

slova Mons. Josefa Suchára – místního faráře:

“Bylo to někdy na jaře roku 1989. Při přípravě letního tábora v Klášterci nad Orlicí jsme kostel našli úplně náhodou. Myslel jsem, že je to hrad, až po chvíli mi došlo, co to je. Nikdy jsem do té doby neviděl takhle zničený kostel. V ruinách jsem si hned představoval, jak tenhle kostel budu opravovat. Vidět takto zdevastovaný dům Boží mě silně vybízelo, abych s tím něco udělal.”

A vznikl zázrak. Mnozí tvůrci zázraku zůstávají skryti zrakům návštěvníků, kteří udiveně stejně jako my zírají na to, co zde vzniklo. Fungující vesnička, pivovar, zahradnictví a především kostel. V roce 1992 vzniklo sdružení v této vysídlené pohraniční vsi v Orlických horách. Jeho cílem byla obnova poutního místa a osídlení vesnice společně s handicapovanými lidmi. Toto sdružení se zabývá pomocí lidem s postižením, kteří jsou sociálně znevýhodněni, a poskytuje jim zde chráněné bydlení a práci v chráněných dílnách. A společně se toto dílo velmi daří.

Celé toto místo má obrovskou atmosféru. Potkáváte usměvavé tváře, postižené lidi, kteří ale pořád něco dělají, tu se starají o zahradu, tu vám v pivovaru točí pivo, tady vám v samoobslužném zahradnictví prodají afrikány 🙂 Seděli jsme na kopci na lavičce vedle kostela, odpočívali po túře a nasávali atmosféru. Rychlou chůzí okolo nás prošla mladá žena s dawnovým syndromem a už z dálky na nás s úsměvem od ucha k uchu volala “Dobrý den! Vítejte, to máme dnes krásně!” V zahradnictví nás hned další dívka velmi přátelským úsměvem informovala, že “teta říkala, že brzy budou květáky” 🙂 Prostě je to místo, které na vás dýchne přátelstvím a klidem. A my můžeme jen zírat, čeho všeho je vlastně schopen jeden člověk.

A nakonec otázka. Jak se jmenuje toto popsané místo? Indicií v popisu je dost, můžou vám pomoci i přiložené obrázky.