Kvíz 85

Hledáme název poutního místa:

Napište název jednoho poutního místa. Těžké to nebude, jen na jednu záludnost bych Vás chtěla upozornit. Klášter stojí v polích, hned vedle malé vesničky. Slovo klášter je rodu mužského, přesto má název rodu ženského. Oproti tomu, vesnice je rodu ženského, ale název má rodu mužského. Jinak jsou názvy skoro stejné, hlavně to nepoplést.

Tentokrát bych Vás ráda vzala na návštěvu do kláštera v Plzeňském kraji (35 km severně od Plzně), který patří ke skvostům barokní architektury. I tady se Jan Blažej Santini Aichl vyřádil. Klášter dnes slouží jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Od roku 1964 je vyhlášen kulturní památkou a od roku 2018 je to národní kulturní památka.

My jsme vloni vyrazili na výlet, na prohlídku klášterů v Plasích a tohoto, kde je umístěna expozice Santiniho staveb – “Putování za Santinim”, která nás seznamuje s 10 Santiniho stavbami v regionu. Vstup do expozice zdobí citát mého dalšího oblíbence, Jana Wericha – “Vono to baroko není špatný pro voko”

Z dálnice jsme vyjeli a skončili mezi loukami a poli, na kterém těsně kolem klášterní zdi zrovna Zetor oral brambor.  Byl to zvláštní pohled, kde místo výhledu na třeba křížovou cestu končící v hlavní bráně do kláštera, koukáte z brány přímo na oraniště. Pokud byste si chtěli klášter vyfotit včetně brány, museli byste přeskákat několik řádků. Prostě klášter stojí na dost odlehlém místě.

Historie kláštera počíná r. 1230, kdy se několik vsí dostalo do majetku plaského kláštera a jednou z těchto vsí byla i tato, kde stál kostel sv. Petra a Pavla. Kláštery to neměli nějakou dobu jednoduché, byly pustošeny, prodávány, přelívány ze strany jednoho šlechtice na stranu druhého. Až v 15. století, kdy byla obec v majetku Kolowratů se začal vzmáhat i Plaský klášter a tehdejší opat se rozhodl nasypat nějakou korunu i do kostela sv. Petra a Pavla. A zase přišlo boření a drancování. Po 30. leté válce došlo opět k obnově a dokonce rozšíření zásluhou opata Jakuba Vrchoty z Rosenwertu. V roce 1699 bylo rozhodnuto, že toto místo má šířit uctívání Panny Marie a má sloužit jako útočiště vysloužilých řádových bratří. V roce 1711 byla zahájena výstavba poutního areálu s kostelem Zvěstování Panně Marii a to pod taktovkou opata Tyttla a architekta Santiniho. Po zrušení kláštera v Plasích v roce 1785 Josefem II., začal chátrat i tento poutní kostel. V roce 1929 došlo ke zřícení hlavní kopule. V roce 2005 se ovšem podařilo znovu kopuli obnovit a chrám povstal z popela.