Úřad městské části Praha-Slivenec

Volejte: 251 818 044, 251 813 754

Pište: slivenec@praha-slivenec.cz

Facebook

background

Zájezdy seniorů 2020

24. 6. 2020 – Loket a Mariánské Lázně

Popis

23. 04. 2020 – plánované datum změnil koronavirus na 24. 6. 2020

V mezidobí jsme dostávali mailem kvízy od Pavla Podzemského – fotografie míst, zeměpisný popis, kde místo najdeme, popřípadě místní významnou událost – pamětihodnost. Abychom uhodli, museli jsme se poradit s internetem, pamětí, mapou i literaturou.

Loket – kvíz č. 9

Městská památková rezervace s dominantou hradu, založeného nad meandrem Ohře r. 1230. Hranolová věž pochází z románského období, proti ní stojí purkrabství a jižně hejtmanství. Stálá expozice se věnuje tradici výroby porcelánu, archeologii, novější je expozice útrpného práva. Na hrad navazovalo městské opevnění, dochovaly se čtyři bašty. V barokní radnici je Muzeum knižní vazby. Původně pozdně gotický kostel sv. Václava pochází z roku 1476. Řada historických vlastností, akcí a netradičních prohlídek.

Mariánské Lázně – kvíz č. 2

Městská památková zóna a naše druhé nejvýznamnější lázně (oficiálně založené v r. 1818, již v r. 1528 ale byl zkoumán dnešní Ferdinandův pramen). Dnes vyvěrá ve městě a okolí více než 100 minerálních pramenů. Novobyzantský chrám Nanebevzetí P. Marie z 19. stol., pravoslavný kostel sv. Vladimíra z r. 1901, cihlový novogotický anglikánský kostel z 19. stol. Budova divadla z r. 1868. V empírovém Goethově domě čp. 11 muzeum. Technickou památkou je 120 m dlouhá litinová kolonáda z r. 1889, poblíž Zpívající fontána. Zajímavé pavilony nad jednotlivými prameny (Křížový, Lesní, Ferdinandův aj.) Golfové hřiště, areál ploché dráhy. Zahájení lázeňské sezony a svěcení pramenů (květen).

Park Boheminium Mariánské Lázně – kvíz č. 6: V přírodním parku na Krakonoši je novější atrakcí Mini park – v měřítku 1:25 jsou tady zmenšeniny různých známých staveb.


Průběh

Do Lokte a Mariánských Lázní jsme měli jet v dubnu, žel koronavirus rozhodl jinak – jeli jsme až 24. 6. 2020. Než jsme nastoupili ráno do autobusu, byla nám změřena teplota – pro jistotu! Tím komplikace skončily. Počasí bylo krásné, teplo akorát, pan řidič autobusu v dobré náladě, provoz na silnici nebyl hustý – takže v Lokti jsme byli včas. Hrad Loket jsme si prohlédli s vynikajícím průvodcem a částečně i sami. Nábytek, dřevěné plastiky, obrazy, porcelán, sbírky minerálů, zbraně, cínové předměty, část nejstaršího známého českého meteoritu (Zakletý purkrabí), vězeňské kopky s instalovanou působivou expozicí útrpného práva – to vše jsme si prohlédli. Město Loket je upravené, čisté a příjemné.

V Mariánských Lázní jsme se prošli kolonádou, poslechli koncert s vodním doprovodem, popili a ochutnali léčivé prameny. Na kolonádě i na hlavní třídě bylo poloprázdno, mnohé obchody zavřené, všude klid a prázdno. Tak to v lázních neznáme. Po čtvrté hodině jsme odjížděli domů. Výlet se nám všem moc líbil – právě pro ten klid a pohodu.


15. 9. 2020 – Litomyšl, Polička

Původní datum 28. 05. 2020 bylo nahrazeno 15. 09. 2020 – může za to koronavirus

Popis

Litomyšl

Městská památková rezervace se zámkem, památkou UNESCO. Renesanční zámek je dílem italských mistrů z let 1568-82, s nejkrásnějšími sgrafity v Čechách. Zámecké divadlo z r. 1798, kaple, hostinské pokoje, rodná světnice B. Smetany (1824-84). V jízdárně muzeum antického sochařství. V domě zv. Portmoneum Muzeum Josefa Váchala s vyřezávaným nábytkem a pozoruhodnými kresbami na stěnách. Na Smetanově náměstí domy s podloubím z r. 1457. Pod hodinami na věži litomyšlský loket. Pozdně barokní Nová radnice, nádherný renesanční dům U Rytířů z 16. stol., 11 m vysoký morový sloup. Majáles (květen), Slavnost na Růžovém paloučku (červenec).

Růžový palouček: Legendami opředený palouk se zvláštním druhem stepních růží, údajně místo, kde se pobělohorští exulanti loučili s vlastí. Měděný památník.

Polička

Městská památková zóna. Barokní radnice a 22 m vysoký morový sloup od F. M. Kaňky, cenné městské domy (zajímavostí je asi 40 klasicistních vyřezávaných vrat), novogotický kostel sv. Jakuba (ve světničce pověžného se narodil Bohuslav Martinů (1890-1959). Stálá expozice starého a moderního umění v radnici. Rázovitá kolonie roubených domů Na Bídě. Městské opevnění.


Průběh

tak jsme se konečně dočkali! Není to tak dávno, co jsem psala: „2020, to se bude krásně pamatovat!“ To tedy bude, ale bohužel nikoliv kvůli krásnému seřazení čísel, ale kvůli zmatkům, které už od března tento rok provázejí.

Nicméně, jak jsem napsala v úvodu: „tak jsme se konečně dočkali! “ a sice výletu, který byl původně naplánován na letošní jaro…

V časných ranních hodinách jsme se v hojném počtu sešli před školou, nasadili roušky a plně obsadili autobus. Myslím, že jsme se opravdu všichni těšili, že zase po tak dlouhém čase můžeme společně někam vyrazit. S některými účastníky jsem se opravdu neviděla od jara. Naším prvním cílem byla Litomyšl, kam jsme se po drobných dopravních peripetiích v pořádku dostali. Sice o tom stále píšou, ale zažít to množství objížděk na vlastní kůži, tomu se nic nevyrovná. Pan řidič si určitě přišel na své, ale co je hlavní, dopravil nás v pořádku tam i zpět.

Litomyšl je krásné město, uklizené, upravené, domy opravené a zámek nádherný. Bylo pro mne velkým překvapením, že zámecký malíř Dominik Dvořák, který celý svůj život zasvětil výzdobě zámku, zvládal v 18. století praktiku 3D kreslení, protože na první pohled máte pocit, že jsou místnosti bohatě štukovány, ale není tomu tak, je to prostě jenom malba! Úžasné!

Netřeba asi připomínat, že s Litomyšlí je spojeno mnoho známých osobností – Bedřichem Smetanou počínaje a Olbramem Zoubkem konče. Po městě jsou rozmístěny plastiky, různá umělecká díla a artefakty, které působí velmi autenticky.

Když jsme se dostatečně pokochali, prošli zahrady, zámek i náměstí, opět jsme se nalodili do autobusu a popojeli kousek do Poličky.

Ta sice nemá věhlasný zámek, ale neméně známé gotické opevnění z poloviny 14. století s 19 baštami. Průvodce po Poličce nám dělal místní patriot, který toho o historii svého města opravdu hodně věděl a nejradši by nám vyprávěl o každém domě zvlášť. Bohužel, tolik času jsme neměli. Vzal nás na procházku kolem nejvýznačnějších a nejzajímavějších staveb a přitom vyprávěl o historii města. Samozřejmě jsme nemohli vynechat rodnou světničku nejvýznačnějšího místního rodáka Bohuslava Martinů, kterou jsme si ale prohlédli pouze z chodníku, protože se nachází v nejvyšším bodu věže kostela. Ne, že by tam budoucí matka vyšplhala, aby získala uznání, ale rodiče Bohuslava Martinů tam žili a tatínek tam vykonával funkci tzv. „pověžního“, což je vlastně takový „ponocný“, jenže na věži. Takže tak.

Na místo odjezdu, jsme dorazili všichni a včas, což je u našich zájezdů prakticky pravidlem a je to dobře, že nemusíme nikdy na nikoho čekat a vyrazili jsme zpět ku Praze. Výlet to byl bezvadný, všichni jsme asi měli trochu obavy z předpovědi počasí (vedro), ale nakonec to dopadlo na výbornou a ani ty roušky nebyly na závadu. Stejně jsme chodili hodně venku, takže roušky nebyly potřeba.

Tak uvidíme, jak bude příští týden v Táboře, což je další posunutý výlet z jara. Nevím jak ostatní, ale já už se zase těším.

Celou naši anabázi pro Vás fotil Jarda Balík, náš věrný dokumentarista.

Pavla Bouchnerová


24. 9. 2020 – Klokoty, Tábor, Sezimovo Ústí

Popis

Klokoty

Poutní kostel P. Marie z let 1701-08 s hodnotným zařízením, obklopený nepravidelným pětibokým ambitem (v nárožích osmiboké kaple). N kapli z r. 1730 nad pramenem vody vede křížová cesta. Mariánská pouť v Klokotech (srpen). Údolí Lužnice je oblíbeným místem vycházek obyvatel Tábora. Vedou tudy i značné turistické trasy. Od malebného klokotského areálu se po zelené značce vrátíme do středu Tábora a pak pokračujeme po červené značce po levém břehu Lužnice k rozcestí a lávce, po zelené značce přejdeme na druhý břeh a stoupáme zpět ke Klokotům. Výlet je na 3 hodiny.

Tábor

Městská památková rezervace, nádherné město na řece Lužnici, založené v r. 1420 Husovými stoupenci. Hrad Kotnov z poloviny 13. st. Byl v 17. stol. přestavěn na pivovar, dnes zůstala věž s cihlovým ochozem z r. 1532 a mohutná Bechyňská brána z 2. poloviny 15. stol., v níž je stálá expozice. Válcová věž je upravena na vyhlídku. Na čtvercovém Žižkově náměstí je radnice z let 1440-1521 (sídlo Husitského muzea) s mohutnou věží a sloupovým sálem (druhý největší světský gotický sál v ČR) se síťovou žebrovou klenbou a návrhem B. Kafky na známou jezdeckou sochu Jana Žižky pro horu Vítkov. Pěkné pozdně gotické a renesanční domy se zdobenými štíty, někdy i s renesančními sgrafity. Trojlodní kostel Proměnění Páně z let 1440-1512 s 80m vysokou věží (vyhlídka), kašna z roku 1567, pomník J. Žižky od J. Strachovského z r. 1884. Klášter augustiánů s kostelem Narození P. Marie ze 17. stol., hřbitovní kostel sv. Jakuba ze 14. stol. Rybník Jordán je jednou z nejstarších přehradních nádrží u nás (1492-1509), dnes je využíván i k rekreaci. Botanická zahrada je druhá nejstarší v ČR.

Jak se tahala děla: Kotnovská věž je naší nejstarší bariérovou věží. Dochoval se arkýř, kterým se dal vysunout trám s kladkou – jeho pomocí se pak vzhůru vytahovala děla.

Sezimovo Ústí

První zmínka z roku 1262. Bylo středověkým hospodářským střediskem. K jeho rozmachu přispívaly doly na stříbrnou rudu. Ve 14. a 15. stol. bylo prosperujícím řemeslnickým městem a kolébkou husitství. V souvislosti s pobytem Mistra Jana Husa v Sezimově Ústí a s probíhajícími církevními reformami bylo město v roce 1420 vlastními obyvateli zničeno a zapáleno. Obyvatelstvo bylo převedeno na nově založené Hradiště, později přejmenované podle hory na Tábor. Dnešní Sezimovo Ústí je moderní město, nejnovější turistickou atrakcí jsou terénní motokáry na půlkilometrové trati s motokrosovými prvky třídy hobby.

Pamětihodnosti: Kozí hrádek, Benešova vila s hrobkou, Přírodní památka Luna, Baťova architektura.


Průběh

„Tak jsme dojeli, teta ….“ Už nevím, z jakého filmu tato hláška je, nicméně přesně vystihuje naši letošní cestovatelskou sezonu.

Ale pěkně popořádku, po šťastném návratu z výletu do Litomyšle jsme hned následující týden vyrazili na výlet do Klokot, Tábora a Sezimova Ústí. Po překontrolování teploty u nástupu do autobusu jsme vyrazili nejprve do poutního kostela v Klokotech, což je v těsné blízkosti Tábora. Protože cesta probíhala bez zádrhelů, přijeli jsme na místo poměrně brzo a tak jsme si při čekání na paní průvodkyni zatím po skupinkách prohlédli přilehlou zahradu a v arkádách ukrytou křížovou cestu. Potom už jsme byli vpuštěni do kostela samotného, kde paní průvodkyně zasvěceně pohovořila o historii kostela, nicméně výklad oživila i o historky své rodiny ze současnosti.

Mezitím se venku udělalo hezky a my jsme mohli směle pokračovat k Táboru. Tam nás pan řidič vysadil prakticky u centra a s naší stálou a vždy perfektně připravenou průvodkyní paní Lešovskou jsme vyrazili přímo na náměstí, kde jsme měli dohodnutou prohlídku podzemních sklepů (lochů), které jsou prakticky okolo celého náměstí. Sestoupili jsme do podzemí, kterým nás provázel velký obdivovatel a znalec tohoto místa, takže prohlídka opravdu nebyla jen tak letem – světem, pan průvodce tahal z rukávu jednak fakta, různé historky a pověsti, vztahující se k těmto nevlídným a hlavně studeným místům. Ven jsme vyšli obohaceni o mnoho informací, ale také docela zmrzlí. Potom jsme v různě se přeskupujících skupinkách courali městem, které je mimochodem moc krásně upravené, čisté, s novými fasádami, všude plno kytek a do toho svítilo sluníčko, takže jsme postupně i roztáli.

Zase jsme byli všichni včas u autobusu, což je fakt velké plus těchto vyjížděk a vydali jsme se opět kousek od Tábora, a sice do Sezimova Ústí. Vlastně ani ne tak moc do města, jako k památníku a vile manželů Benešových. K našemu velkému zklamání tady toho moc vidět nebylo, vila je oplocená, návštěvy jen pro předem ohlášené a v sobotu – my jsme přijeli ve čtvrtek. Já osobně bych vilu asi oželela, ale velice ráda bych se podívala do zahrady. Ani z té bohužel nebylo nic vidět, takže jsme se prošli upraveným parkem, který obklopuje památník Edvarda Beneše, umístěný v sousedství. V něm je instalována pamětní výstava na počest pana prezidenta a lze si pustit i filmovou projekci z jednotlivých úseků života prezidenta Beneše. Takže jsme si tímto způsobem oživili svoje znalosti, dali odpočinout unaveným nohám a zaposlouchali se do historie. Potom jsme podnikli ještě krátkou procházku přilehlým parkem a už jsme vyhlíželi našeho pana řidiče. Vše se povedlo, v pořádku nás naložil a dovezl až domů. K naší velké radosti nás při cestě zpátky vysazuje z autobusu postupně – podle blízkého bydliště, takže jsme vždycky všichni moc rádi, že to máme domů už jenom kousíček!!

No, a abych se vrátila k úvodní větě, výlet 14. 10. (Zákupy, Česká Lípa, Sloup v Čechách) se ruší, takže jsme letos už dojezdili.

Nicméně, myslím, že mluvím za všechny, kteří se výletů zúčastňují. Jsme moc rádi, že nám naše obec tyto výjezdy zprostředkovává, jistě jsou s tím spojené nemalé starosti, ale nám se vždycky výlet líbí a jsme rádi, že to za nás někdo zařídil. Děkujeme!

Fotky z celého výletu poskytli k tomuto článku pánové Balík a Podzemský. Kromě nich fotili samozřejmě i všichni ostatní, tu Jordán, tamhle hezké zátiší s ovcemi a s řekou v pozadí, kostely, radnici, ale ty jejich fotky jsou prostě nejlepší!

Pavla Bouchnerová