Besedy 2010

– to byl název velmi zajímavé přednášky, kterou 1. února pro Klub seniorů uspořádalo oddělení prevence Městské policie Praha. Asi dvacítka seniorů si v knihovně se zájmem vyslechla praktické rady zkušené vrchní komisařky Hany Krumlovské i jejího kolegy komisaře Petra Lišky.
Základní rada pro seniory (i pro všechny ostatní) je jednoduchá: nezanedbávat ta nejjednodušší bezpečnostní opatření – dům i zahradu zamykat,
nenechávat venku žebříky, kterými je možné vylézt do patra, nenechávat otevřená okna (ani ventilačky), nezamčené dveře, dát si bezpečnostní zámek. Pravidelně vybírat schránku. Na dveřích mít kukátko a bezpečnostní řetízek, ale to nestačí, důležité je hlavně neotvírat cizím lidem – nikdo vám stejně zadarmo nic nedá a velmi často jde o poberty, kteří se vloudí do bytu pod nejrůznější záminkou (výhra v pochybné soutěži, do které jste se nepřihlásili, odečet vodoměru, kontrola toho či onoho). Cílem těchto lidí je dostat se do domu, starého člověka nějak zaměstnat a ukrást, co se během chvíle dá. Takové lidi je nejlepší slušně, ale rezolutně odmítnout. Doporučuje se nevyprávět cizím lidem na potkání, že vaše rodina je právě na dovolené. Klíče nenechávejte pod rohožkou či na jiném snadno přístupném místě. Jméno na zvonku uvádějte v množném čísle (tedy např. Novákovi, ne Nováková). Snažte se budit dojem, že je dům obydlený, i když jste pryč – dobré jsou třeba tzv. časovače, které lze koupit v hobby marketech (zapínají v nepravidelných intervalech světla, i když v bytě nikdo není). Základem jsou všímaví sousedé – vůbec udržovat dobré sousedské vztahy je pro bezpečí lokality značně důležité! Nenechávejte doma větší množství peněz, zloději je dokážou najít. Na cennější věci se vyplatí pořídit si trezor. Co se týče nebezpečí číhajících na seniory venku, strážníci doporučují především předcházet vzniku rizikových situací – např. v noci se vyhýbat tmavým opuštěným místům. Když už to není možné, je dobré mít u sebe např. alarm. Jeden malý alarm dostali všichni účastníci jako dárek. Smyslem je případného útočníka vylekat. Policisté důrazně laiky varují před používáním pepřových a jiných sprejů – jednak vítr může nebezpečnou látku zanést do vaší tváře, a za druhé útočníci dokáží chytit vaši ruku a nasměrovat sprej proti vám. Lepší je zmíněný alarm, ale i lak na vlasy, klíče apod. Co se týče bezpečnosti chodců, strážníci upozorňují, že ročně zemře na ulicích 200 chodců. Je-li do 50 metrů přechod, podchod či nadchod, je povinnost ho použít. Tramvaje mají na přechodu přednost. Chodec by měl upozornit, že chce přecházet, např. upažením. Nikdy se nesmí přelézat zábradlí. Tomuto bodu se senioři usmívali, ale strážníci je ubezpečili, že i senior s ročníkem narození 1926 dokáže přelézt zábradlí a inkasovat za to pokutu. Vzhledem k velkému úspěchu besedy jsme se rozhodli ji v březnu uspořádat znovu, tentokrát pro všechny Sliveňáky a Holyňáky (a Sliveňačky a Holyňačky) bez rozdílu věku.

Zájem o setkání s Tomášem Zmeškalem ve Slivenci byl překvapivě veliký. Autorského čtení se účastnilo na padesát pilných čtenářů, kteří se zájmem vyposlechli úryvky z obou knih. Poté následovala beseda, kde jsme probrali několik románových postav a čtenáři chválili i kritizovali. Pan Zmeškal pak podepisoval knihy všem, kdo si jeho knihy přinesli či na místě zakoupili. K zdařilému průběhu večera přispělo i Knihkupectví Barrandov – pan Koubík a paní Patricie. Přinesli na setkání právě čerstvý dotisk obou publikací a účastníci besedy si mohli knihu i s autorovým podpisem odnést buď pro sebe anebo jako dárek pro své blízké. Musíme poděkovat i paní Hochmanové a Částkové z Holyně, které upekly pro autora i besedníky výtečné moučníky (recepty budou v knihovně k opsání).

V knihovně ve Slivenci dne 1. března 2010 se senioři setkali se spisovatelkou paní Nyklovou – babkou ťapkou, která se sama vydala na osudovou cestu po Novém Zélandu ve svých 72 létech. Paní Nyklová velmi humorným způsobem líčila své cestovatelské dobrodružství, dokázala přesvědčit, že věk není překážkou aktivitám a hlavně odvaha, kuráž a sebedůvěra – a samozřejmě zdraví – je základem uskutečnění snů i reálných přání. Motto paní Nyklové v plánované příští knize zní: „MÁM DEVATERO NEDUHŮ, SE KTERÝMI JSEM SE UŽ ALE NAUČILA ŽÍT, A TAK POVAŽUJI ŽIVOT JEŠTĚ STÁLE ZA JEDNO VELKÉ A KRÁSNÉ DOBRODRUŽSTVÍ“. Po besedě paní Nyklová podepisovala zájemcům svoji knihu BA BKA ŤAPKA na kraji světa neb Nový Zéland očima české babičky. Kniha paní Nyklové je k zapůjčení ve Veřejné knihovně Slivenec.

V úterý 9. března se zaplnila zasedací síň posluchači, kteří přišli nasát exotiku a vůni dálek z vyprávění MUDr. Tomáše Morcinka, který si zamiloval ostrovní stát Indonésii. Zprostředkoval všem přítomným slovem i obrazem své zážitky ze dvou pobytů na ostrovech Jáva, Borneo a Sulawesi. Nad šálkem zeleného jávského čaje, který byl milou pozorností autora sliveneckým posluchačům, se účastníci přednášky mohli ponořit do autentického vyprávění o zemi tisíců ostrovů, starobylých chrámů, tropických pralesů a sopek.

V úterý 13. dubna přišla o svých pracovních i poznávacích cestách do africké Namíbie besedovat paní Martina Novotná z obecně prospěšné organizace Člověk v tísni. Ti, kdo přišli, měli to štěstí seznámit se prostřednictvím videoprojekce s přírodními krásami a zajímavostmi této bývalé německé kolonie na jihu Afriky. Na závěr besedy přítomní dlouze diskutovali o původu a důsledcích sociálních rozdílů v zemi a o projektech české humanitární pomoci v této oblasti. Součástí besedy byl improvizovaný obchůdek místních tradičních rukodělných výrobků právě z dílny organizace Člověk v tísni.

V úterý 4. května se konala v zasedací místnosti doprovodná přednáška k výstavě v holyňské kapli. Pan Roman Fišer, jehož vášní je cestování a fotografování, promítl během svého poutavého vyprávění více než 500 fotografií z okružní cesty Islandem, kterou před dvěma lety podnikl. Mimořádné pohledy na krajinu, cit pro detail i trpělivost, s jakou autor fotografie pořizoval, ocenili všichni. Po besedě se diskutovalo hlavně o aktuální situaci kolem činné sopky Eyjafjallajökull. Pan Fišer měl připravené k promítnutí nejnovější fotografie z míst nejvíce postižených sopečnou aktivitou, která sám před dvěma lety navštívil. Všichni jsme mohli porovnat, jak příroda ničivou silou změnila ráz krajiny.

Veřejná knihovna Slivenec uspořádala 18. května 2010 autorské čtení a besedu s RNDr. Václavem Větvičkou, fenoménem české botanické popularizace. Pan doktor publikoval řadu odborných a populárně-vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem (spoluautorem) dvaceti odborných knižních publikací. Záznamy jím moderovaných Dobrých jiter v programu ČRo 2 – Praha vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra, Moje růžová dobrá jitra, dále napsal Herbář pod polštář, Rostlinolékař, Řeka bez pramene, Vltava, Berounka, Něco pro zahřátí duše a jiné. Vystupuje i v pořadu televize Prima „Receptář prima nápadů“. Ze svých knížek nám četl úryvky a doprovodil je vtipným komentářem. Též poradil co s nemocnými kytičkami, které jsme si přinesli ze zahrádky. Paní Hochmanová z Holyně upekla výtečný rebarborový koláč pro všechny účastníky besedy. Beseda měla velký úspěch, nevelká zasedací síň Úřadu městské části Praha – Slivenec praskala ve švech a aby si všichni sedli, museli jsme posbírat židle po celém úřadu – vystačily jen tak tak.

V úterý 21. září přijel divadelní spolek Gaudium z Radotína navodit do zasedací místnosti úřadu atmosféru sladké Francie. Pásmo něžných, převážně milostných veršů Jacqua Prévérta s názvem „Jak namalovat ptáka aneb jakou barvu má láska“ režijně zpracovala paní Mirka Stehlíková. Na pozadí kulis evokujících prosluněný francouzský jih vystoupilo pět herců v doprovodu harmonikáře. Na závěr milého, hřejivého představení byli aktéři odměněni potleskem.

Autorské čtení a beseda s panem Davisem se uskutečnila v zasedací síni ÚMČ ve Slivenci dne 12. října 2010. Autor je Američan, který bydlí v Praze od roku 1993. Napsal zatím dvě knihy krátkých povídek, doplněné ilustracemi Milana Hencla: Hezký víkend! (2006) a Sousedi (2009), kde popisuje své zážitky cizince u nás. Píše i mluví gramaticky upravenou češtinou tak, jak se učil domlouvat se svým okolím. Jeho projev je velmi pozitivní, upřímný a ve svých povídkách nás Čechy popisuje vlídně a s laskavým humorem. Beseda s Jonem Davisem byla velmi milá a příjemná.

Setkání s Richardem Pachmanem nad jeho knihou „Jak chutná život“ se uskutečnilo v úterý 9. listopadu. Pro většinu přítomných to bylo setkání první. Přišli plni očekávání – jaký že je ten ohlášený skladatel, zpěvák, klávesista, producent, malíř, spisovatel, úspěšný chovatel bordeauxských dog, a také rytíř řádu Blanických rytířů? Mladý (44 let by mu nikdo nehádal), plný pozitivní energie, s milým úsměvem, laskavých očí – prvním pohledem, prvním slovem si své posluchače získal. A co teprve když zazpíval svou píseň, (kterou svá vystoupení obvykle zahajuje) – „Když máš rád, lásku rozdávej. Když může hřát, vše, co máš, jí dej …“ Text, podle jeho slov, vypovídá o jeho představě ideálního světa. Richard Pachman zpívá, vypráví, čte ze své knihy plné hlubokých myšlenek – a získává si srdce svých posluchačů. Mluvené slovo se střídá s ukázkami písní z jeho vlastní tvorby. Mimo jiné zazní modlitba k bohu Re ve staroegyptštině z hudebního díla Egypt. Večer vrcholí písní „Neodvolám“ z jeho Oratoria Mistr Jan Hus. Není snad nikoho, kdo by spolu s ním neprožíval krásu a vznešenost tohoto díla. Díky panu Pachmanovi jsme prožili pěkný podvečer.