Besedy 2014

Cestovatelské přednášky byly v letošním roce zahájeny RNDr. Alešem Krejčím, který nás zavedl do teplých krajin, mimořádně krásných zahrad perských šáhů a indických císařů, kteří v 16. a 17. století budovali  zahrady – ne jenom pro potěšení očí, ale i duše. Přednáška ukázala vznešenost, smysl pro estetiku, barevnost i geometrii, která zdomácněla na dvorech místních vládců. Podívali jsme se, jak vypadají zahrady v současnosti.

Využili jsme nabídku spisovatelky Renáty Šťastné a pozvali ji na besedu. Přečetla nám ukázky z posledních knížek:

OUVA TAČI aneb SKAFOCEFALIE a SRDCEM A OČIMA. Paní Šťastná získala 3. místo v literární soutěži na téma „Všude dobře, tak co doma …“ v září 2003, čestné ocenění v literární soutěži za literární práci Saturnin a 1. místo v literární soutěži za úvahu na téma KNIHA – srpen 2006. Její vystoupení bylo velmi milé, humorné i dojemné – podbarvené kytarou.  Atmosféra v knihovně byla přátelská a příjemná – také díky čaji a koláčkům, které přinesla velká čtenářka knihovny Eva Zichová.

Obě knihy jsou v knihovně k zapůjčení.

V únoru jsme pozvali paní Janu Bílkovou ze Slivence, která má praktické zkušenosti a pozitivní výsledky s metodou AUTOPATIE. Seznámila nás s jednoduchým praktikováním této metody celkového pozitivního ovlivňování lidského organismu. Autopatie vyrostla na základech klasické homeopatie. Je vhodná především pro samostatné zlepšování vlastního zdraví.

Na březnové schůzce seniorů jsme přivítali spisovatelku, uznávanou psycholožku paní PhDr. Janu Heffernanovou. Paní doktorka vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK, kde se specializovala na teorii překladu a na staročeské legendy.

V r. 1980 odešla do USA, pracovala v Massachusetts v Institutu of Technology, později v Ukrajinském institutu Harvardovy univerzity. Při svém pobytu na amerických univerzitách se začala věnovat psychologii, zejména studiu snů.

Přečetla nám úryvek ze své knihy Příběh cesty na Sever I. díl a dvě pohádky z knihy Pohádky pro každého (Pohádky je možno zapůjčit v knihovně).

Abych vám představila paní PhDr. Heffernanovou, dovoluji si citovat z úvodu její knihy Tajemství dvou partnerů – sny a mýty:

Dnešní situace nás lidí na Zemi je kritická. Zhoršuje se tím, že nás stále přibývá.  Vztah lidí k Zemi, k přírodě, k sobě navzájem, ale také vztah člověka k sobě samému je nelaskavý, kořistnický, pošetilý, ochromený. Mnozí z nás si tuto situaci uvědomují a mnozí jsou z ní znepokojeni. Mnoho jiných lidí naopak znepokojeno není a žije zaslepeně v iluzích o možnostech stálého ekonomického rozvoje a stálého zvyšování životní úrovně, čímž se rozumí dostatek materiálních statků, a to nejen takových, které nutně k životu potřebujeme, ale i množství věcí, které nepotřebujeme vůbec.

Beseda byla velmi milá, poučná. Přejeme laskavé spisovatelce hodně zdraví a sil.

V úterý – 8. 4. 2014 se uskutečnila v zasedací místnosti cestopisná beseda Mgr. Jiřího Lehejčka, který prožil půl roku na západním pobřeží Kanady. Návštěvníci besedy měli možnost prostřednictvím fotografií nahlédnout do nekonečného přírodního bohatství severoamerického kontinentu. Nádherné snímky drsné krajiny Skalických hor, ledovcová jezera, téměř neobydlené ostrovy a zajímavé vyprávění o životě místních obyvatel, to vše zaujalo posluchače natolik, že jsme pozvali autora besedy na zářiové setkání věnované Mongolsku.

Jedna z hlavních postav stejnojmenné knihy spisovatelky Jany Červenkové – Marcela –  vzpomíná na své dětství. Matka často volala na děti: „Zavři oči, otevři pusu“.  Děj této knihy začíná za druhé světové války a zachycuje život u nás v dalších dvaceti letech. Spisovatelka působivě popisuje tehdejší dobu i politické dění a zároveň ukazuje, jak ovlivňovalo a deformovalo vztahy a životy lidí.

Na schůzku seniorů 13. 4. 2015 jsme pozvali spisovatelku Janu Červenkovou, která s námi již dlouhou dobu žije ve Slivenci. Paní Červenková nám, ze své nové knihy „Zavři oči, otevři pusu“, přečetla čtyři vybrané úryvky. Setkání s ní bylo velmi milé. Děkujeme a přejeme jí hodně zdraví.

I vy si můžete přečíst a v knihovně ve Slivenci vypůjčit knihy od paní Jany Červenkové:

Čtyřlístek pro štěstí – kniha pro dívky pojednává o složité cestě třináctileté Dany ke svému dobrému já.

Kurs potápění – popisuje život v 50. létech minulého století.

Semestr života – (psaný v roce 1971) tématem knihy je trvalý boj hrdinky s maloměstem.

Zavři oči, otevři pusu – popisuje období dvaceti let po druhé světové válce.

V úterý 22. 4. 2014 jsme měli tu čest přivítat na našich – už tradičních besedách spisovatele, novináře, literárního historika, autora scénáře seriálu České televize České století – JUDr. Pavla Kosatíka. Beseda probíhala poprvé jinak – připravili jsme si pro pana Kosatíka mnoho otázek týkajících se jeho psaní, osobního života, zkušeností ze setkání s významnými osobnostmi našeho národa, politiky a paní Mgr. Kudláková rozhovor vedla. Měli jsme možnost reagovat a využít situace přítomnosti spisovatele, který popsal život mnoho zajímavých a vzdělaných lidí. Beseda byla velmi rušná, poučná a poučná. Součástí byl i prodej knih tohoto spisovatele, který zajistil pan Koubík, knihkupec žijící ve Slivenci. Pan Kosatík všem zájemcům knihy podepsal.

Po roce znovu zavítala do Slivence na pozvání slivenecké knihovny malá divadelní společnost Kostým, která je ve skutečnosti divadlem jednoho herce, a tím je nadšený a všestranný umělec pan Michal Boška, vlastní profesí elektroinženýr. Autorkou divadelního projektu je profesorka Květa Drahokoupilová, která připravila i hudební monodrama na motivy stejnojmenné baladické prózy a básní Rainera Marii Rilka, se kterým společnost vystoupila 20. května v zasedací místnosti úřadu. O tom, že jsou tato představení ve Slivenci velmi oblíbená, svědčil i aplaus zaplněného sálu na závěr představení.

S cestovatelem, spisovatelem, novinářem a fotografem panem Martinem Mykiskou jsme putovali zimním Himalajem – údolím Zanskar, kam lze uprostřed zimy dojít pouze za nejtřeskutějších mrazů po velmi kuriózní cestě – po zčásti zamrzlé řece. Ve 100 km dlouhé soutěsce mezi Ladakam a Zanskarem musí vesničané brodit ledovou vodou, neschůdné úseky oblézat po skalách či ledových rampách, lavírovat na kluzkém tenkém ledu, spát v jeskyních, vzdorovat teplotám až – 40ºC, a když je třeba, navzájem si pomáhat.

Pan Mykiska patří mezi extrémní cestovatele. Vybírá si vysoké hory, sníh, led a mráz. Navštívil Rumunsko, Ťan Šan, Tádžikistán, rok pobýval v Antarktidě, tři měsíce na Aljašce, pět měsíců v Ladaku. Prošel hory v Pakistánu, Afganistánu, Jižní Amerikou od Patagonie přes Chile a Bolívii do Peru, Venezuelu, Kolumbii, Ekvador, Norsko, Mexiko, Bolívii a Irán. Jeho vyprávění zpestřené promítáním bylo velmi zajímavé. Pana Mykisku jsme pozvali na další besedu v listopadu 2014 na téma: Pět měsíců v Himálaji aneb Ladak očima české rodiny. Máme se na co těšit!!!

Pozvání přijala paní Palečková, která vede pozoruhodný maličký obchod přímo na zelené tramvajové zastávce „Poliklinika Barrandov“ – KAMENNÝ VESMÍR. Bude nám povídat o síle, která vyzařuje z kamenů a další zajímavosti. S paní Palečkovou jsme si povídali už jednou – na jaře minulého roku.

Petr Škrabala – nám již známý cestovatel – nás pozval v úterý 23. 9. na besedu, aby se podělil o své zážitky z Andalusie (jižní Španělsko). Promítl nám obrázky z romantické starobylé Sevilly, kde se mísí evropská kultura s  africko-arabským vlivem. Provedl nás úzkými uličkami židovské čtvrti v Córdobě, byli jsme ve velkolepé Mezquitě, symbolu vyspělé muslimské kultury. Prošli jsme Cádizem – pravděpodobně nejstarším evropským městem – kde na každého dýchá historie a dávno minulý čas. Cádiz je město flamencových koncertů a intenzivního života.

Cestovatel nás zavedl do země Čingischánových potomků, promítl snímky dalekých stepí a pouští a zavedl nás do jurty na tradiční mongolskou hostinu.

Cestovatel a publicista pan Martin Mykiska do Slivence jezdí na besedy velmi rád. Tentokrát nás opět zavedl do velkých nadmořských výšek Ladaku – tajemného kousku země sevřeného mezi horami. Tam se svou rodinou pobýval pět měsíců. Jeho dva chlapci – pětiletý a tříletý –  pobyt snášeli velmi dobře, dostali se s rodiči až do výšky 4000  m,  hráli si se svými nepálskými vrstevníky, dívali se na oslavy jara a sklizně úrody, kdy Nepálci tančí v pestrých krojích a děsivých maskách, zahánějí zlé duchy a děkují duchům dobrým.

V knihovně ve Slivenci si můžete zapůjčit knihu pana Mykisky- Pět měsíců v Himálaji aneb Ladak očima české rodiny – kde je popsán pobyt rodiny v Ladaku, doplněn mnoha krásnými fotografiemi.

Pozvala jsem několik přátel na povídání a promítání nevšedních zážitků z Peru. Netušila jsem, že se zasedací síň zaplní. Je to tím, že cestopisné besedy jste se naučili vnímat, zajímá vás způsob života v jiných krajích, dokážete srovnávat žití tam a tady.

Peru patří mezi země s rozvíjejícím se hospodářstvím, bohatou historií, výbornou kuchyní, nezaměnitelným výtvarným umění. Peru, kolébka mnohých starobylých civilizací, sloužilo jako jeden z pilířů architektury celé západní polokoule.

Nahlédli jsme do Limy – s osmi milióny obyvateli; v severní části země Amazonii jsme navštívili město Iquitos, kde žije půl milionu obyvatel, ale do města nevede žádná silnice, kolem je zelená džungle, teče řeka Amazonka a Nanay. V džungli jsme strávili několik dní, navštívili školu, kostel a vesnici San Pedro. Jižní vysočinu Peru jsme poznali v okolí Arequipy – bílého města, vystavěného ze sopečného sillaru. Prošli jsme Cuscem – hlavním městem incké říše, vyšplhali se k úchvatné Machu Picchu, nejznámějšímu archeologickému nalezišti na celém americkém kontinentě. Přesunuli jsme se do And do Huarázu, prošlapali trek Santa Crus a do širokých údolí v národním parku Huascarán jsme se dívali z ledovce Pastouri (5300m) a žasli nad bromelií Puya raimondii. Poklonili jsme se památce zasypaného města Yungay smrtící lavinou v roce 1970, kdy masivní zemětřesení zabilo v centrálním Peru 70 000 lidí a zahynulo zde také 15 československých horolezců.

Povídali jsme si dvě hodiny při horkém čaji MUŇO-MUŇO z voňavých bylinek nasbíraných indiánskou bylinkářkou a s blahodárnými účinky na trávení. Za tu dobu nám zamrzla cesta domů, venku bylo nevlídné, klouzalo to – snad se všichni „cestovatelé“ dostali k domovním dveřím v pořádku.

Irena Krejčová