Besedy 2022

Paní ředitelka Volechová nás také informovala o otevření nového domu s pečovatelskou službou v Hlubočepích, jedná se o Raudnitzův dům, nově zrekonstruované bývalé venkovské sídlo. Bude zde otevřeno wellness centrum pro seniory přístupné pro veřejnost. Byli jsme pozváni na den otevřených dveří s možností prohlídky celého areálu. V budoucnosti bude v Raudnitzově domě probíhat celá řada akcí pro seniory a ti naši jsou na nich srdečně vítáni. S paní ředitelkou je domluveno, že se budeme pravidelně vzájemně informovat o akcích pro seniory v našich MČ. Na závěr nám paní ředitelka velmi pochválila prostory komunitního centra Na půdě a celkově přátelské a vstřícné prostředí, které ve Slivenci panuje. Za vyčerpávající informace a milé setkání patří paní ředitelce poděkování.

Posluchači budou mít jedinečnou možnost proniknout do tajů výroby těchto platidel, seznámit se s jejich historií a současností, ale nahlédnout i do budoucnosti. Role průvodce světem bankovek se ujme Tomáš Hebelka, generální ředitel Státní tiskárny cenin.

Jedna z dalších překládaných akcí v řadě – přednáška o Taiwanu s cestovatelem RNDr. Alešem Krejčím, se konečně uskutečnila v úterý 15. 3. 2022. Pan Aleš Krejčí u nás nepřednášel poprvé, a tak jsme věděli, že přednáška bude kvalitní. Navzdory době, kdy na nás všechny doléhá tíseň z války na Ukrajině, posluchači se dostavili. Bylo cítit, že se chtějí dovědět něco více, než jen tradiční seznámení s přírodními krásami, objevit kulturní pamětihodnosti a jiné zajímavosti tohoto ostrovního státu. A co mě zaujalo? Na treky je nutno se zaregistrovat předem, protože v národním parku je přísně zakázáno nocovat volně. Tato registrace zajišťuje jednoduché, ale bezpečné noclehy v turistických útulnách. Domlouvání v angličtině není úplně jednoduché a je potřeba s tím počítat. V nejmodernějším Art museu v Taipei cestovatele překvapil zájem mladých lidí ochotných stát ve frontě na prohlídku expozice. A v neposlední řadě nás pan Krejčí seznamoval s barvitou a komplikovanou historií Taiwanu, rozdílnou mentalitou Taiwanců a Číňanů, japonskými vlivy a čínskými pouty, jakou roli sehrál generál Čankajšek. A ve vzduchu zůstává viset stále aktuální otázka:
Bude po Ukrajině další obětí imperiální agrese Taiwan? Honorář věnuje cestovatel na pomoc Ukrajině.

S velkou zvědavostí i trochou napětí jsme 5. dubna očekávali dalšího hosta našich besed. Ze životopisu PhDr. Milana Syručka jsme věděli, že jde o mimořádnou osobnost a navíc člověka, kterému je v současné době už 92 roků. Milan Syruček je český novinář, spisovatel a bývalý poradce v orgánech Evropské unie. V roce 2018 mu byla udělena medaile Za zásluhy I. stupně. Převážnou část své profesní dráhy se věnoval – a dosud tak činí – zahraniční politice a mezinárodním vztahům. Byl účastníkem řady událostí, summitů, osobně se zná s mnoha světovými osobnostmi. Pokud jde o knihy a články, které napsal, museli bychom věnovat celou stránku této informaci. Mezi nejdůležitější můžeme vybrat tato díla: Banderovci – hrdinové, nebo bandité? Je třeba se bát Ruska? Michail Gorbačov: uchránil Prahu od krveprolití? Rusko-ukrajinské vztahy: mýty a skutečnost. Naše knihovna nakoupila do fondu jeho knihu Záhadné taje Sibiře a povídáním o této knize naše beseda začala. Pan Syruček nás překvapil svojí vitalitou a velmi profesionálně a ve stoje hovořil hodinu a půl. Povídání mělo vzpomínkový charakter, a tak jsme se dověděli o jeho setkání s některými prezidenty, např. Reaganem, Gorbačovem a Jelcinem. S Michailem Gorbačovem je dodnes v kontaktu. Samozřejmě, že padaly otázky i na dnešní politickou situaci, avšak doba vymezená na besedu byla dána a také jsme nechtěli vzácného hosta vyčerpat. Pan Syruček je stále aktivní a nyní se zabývá možností vydat dětské knihy v ukrajinštině a nabídnout je knihovnám. Věříme, že i tento projekt se mu podaří uskutečnit.

Na počest Týdne tmavé oblohy stanoveného Mezinárodní asociací tmavé oblohy jsme ve Slivenci uspořádali povídání s vycházkou. Sešli jsme se ve čtvrtek netradičně pozdě, což mělo zřejmý důvod:
vycházka začínala až rozsvícením veřejného osvětlení.
Slova se v zasedací místnosti úřadu MČ ujala Ing. arch. Lenka Maierová, Ph.D. Dozvěděli jsme se, jaké vlastnosti má přirozené světlo. Kvůli rozptylu slunečních paprsků na částicích atmosféry nám samotné Slunce připadá do žluta, zatímco okolní oblohu vidíme modře. Večerní světlo má méně modré barvy, což je signál pro uvolnění melatoninu, spánkového hormonu. Na ranní rozbřesk pak pro nás
nejnápadněji reagují zpěvní ptáci, kteří mají podle druhů rozdělené své časy, kdy se který z nich dostává ke slovu. Životní pochody zejména u rostlin pak ovlivňuje délka světlé části dne. Podle toho raší
listy nebo se objevují květy, na podzim pak z listů mizí chlorofyl. Tak to zařídila příroda.

20. 9. 2022 jsme besedovali s akademickým sochařem Petrem Váňou, autorem sochy KNIHY, kterou vytvořil se svou dcerou Eliškou. Socha je umístěna před knihovnou ve Slivenci. Beseda byla – dotyk krásna. Pan Váňa nás obrazem provedl známými lomy mramoru, žuly a pískovce v našem okolí. Podívali jsme se i do severní Itálie, kde se těží bílý carrarský mramor, ze kterého je záložka KNIHY. Vyprávěl nám o vlastnostech kamene, různého způsobu jeho opracování, přednostech při používání. Ukázal obrázky několika svých děl umístěných po celém Česku i v zahraničí. Předvedl svoji dílnu, nářadí, způsob postupu práce při tvorbě sochy – od namalování bodů na kamenný blok – až po „vyloupnutí“ díla. Dotkli jsme se jiného světa – světa umění, krásy, pravdivosti, poctivé práce, svobody, námahy, prachu, trpělivosti. To nás přesvědčilo zastavit se, rozhlédnout se a zvážit své priority. Škoda, že jste tam nebyli s námi! Přesto, že jsme celou besedu chodili kamením, duše jsme měli ve vatě.

První říjnová beseda měla zajímavé téma – Antarktida. Už se u nás vystřídalo mnoho cestovatelů, kteří hovořili o nejrůznějších zemích a koutech světa, avšak přednáška o Antarktidě, a ještě navíc z úst mořeplavce Jiřího Denka byla velkým lákadlem. Proto není divu, že se nám hojně zaplnila zasedačka, dokonce nám nestačily židle. Pan Denk představil sebe, svoji partnerku i děti, které ho na plavbách doprovázejí. Jiří je kapitánem první české plachetnice – Altego, která doplula na pevninskou Antarktidu a zpět. Do Antarktidy se ještě třikrát vrátil. Se svou dcerou Haničkou, která je pravděpodobně nejmladší člověk na světě, který vystoupil na Mys Horn z plachetnice, doplul na plachetnici na Antarktidu a zpět a cesta vedla přes velmi odloučené, nehostinné souostroví Jižní Georgie. Nyní se k Haničce připojili i její sourozenci a nejmladší sestra Miriam. Vyslechli jsme zajímavé vyprávění o lachtanech, tučňácích i velrybách, o setkání s piráty a mnoho dalších zážitků. V Antarktidě je v létě příjemně a rozhodně nemusíte vlastnit goretexovou bundu.

Cestovatel pan Drahoňovský si vybírá země a krajiny, kam neproudí davy turistů, ale umí přiblížit na první pohled neviditelné krásy a zajímavosti. Seznámil nás s barvitou historií Estonska, kde zanechali vliv Němci, Dánové, Švédové i Rusové. Estonsko představuje pozoruhodnou směsici národnostních i kulturních vlivů. Představil nám hlavní město Tallinn, město Narva, Tartu. Prošel i estonský venkov s krásnými upravenými domy a udržovanými loukami. Prošel si prales Ontika na břehu moře. Okouzlil ho ostrov Saaremaa, kostely, které připomínají pevnosti. Bludné balvany, které jsou ledovcového původu vytvářejí jedinečnou atmosféru estonského pobřeží. A jejich jména jsou opravdu zvučná – Majakivi, Ehalkivi a mnoho dalších, turisté se u nich rádi fotí. A z těch zajímavostí. V Estonsku jsou rozšířené sbory Jednoty bratrské, aniž by Estonci tušili, odkud Jednota bratrská pochází. Poučil nás o slavném obraze Tanec smrti (v chrámu sv.  Mikuláše v Tallinnu), jehož autorem je německý malíř Bernt Notke, asi nejvýznamnější výtvarník v okolí Baltského moře na konci středověku. Švédský král Gustav II. Adolf (u nás neblaze proslulý v třicetileté válce) založil v Estonsku univerzitu, a za to mu jsou Estonci velmi vděční. Z místních specialit doporučuje kaši Kama, což chutná trochu jako pražená krupicová kaše a úžasné tučné jogurty. Zajímavých informací byla spousta, takže padaly i další dotazy z řad návštěvníků besedy.

S cestovatelem panem Kafkou jsme měli možnost vyslechnout, jak se cestuje už ve vyšším věku a bez znalosti cizího jazyka. Odkryl nám velmi realistickou tvář hlavního města Panama, kde převládají chudinské čtvrti. Na souostroví San Blas zavítal mezi indiány. Zdá se, že už i tam pronikla civilizace. Sice jsou to ostrovy bez elektřiny, ale za vše si nechají domorodci tvrdě zaplatit. Pláže Karibského moře a tajemný prales stojí za návštěvu. Nebojte se a cestujte a nikdy není pozdě, tak zní motto Jiřího Kafky.