Historie Slivence

Předhistorická doba

Předhistorická doba – Archeologické nálezy počínají paleolitickými pazourky. Z pozdní doby kamenné byl zjištěn kostrový hrob šňůrové keramiky, knovízskou kulturu prokazují kulturní jámy se soudobou keramikou. Z hradištní kultury byly nalezeny záušnice, kostrový hrob a nádobka ze slovanského hrobu.

Historická doba

r. 1253 Král Václav potvrdil Slivenec špitálu sv. Františka
r. 1257 Přemysl Otakar II. stvrdil kostel ve Slivenci špitálu sv. Františka
r. 1361 Křížovníci koupili nedaleký mlýn na Vrutickém potoce
r. 1364 Připomínán ve Slivenci kněz Mikuláš Pegold
r. 1389 Zaznamenáno věnování pro slivenecký kostel
r. 1445 Koupeno dědictví ve Slivenci Vavřincem, otcem Svachovým
r. 1514 „k sestře své Dorotě, kteráž bydlí pod Slivencem ve mlýně“ (Arch. český)
r. 1539 Gerichtsbuch der Spitalfelder jmenuje grunt Vňak Potměšila, Husákův, Liškův, Rubášův a Vaňka Ječměního, tedy celkem 5 gruntů
r. 1610 Kniha urbární zachycuje 17 jmen hospodářů. V dalším poznamenává , „při té vsi je skála červeného mramoru“. Nedaleko té skály jest mlýn, slove Horův, kterýž vrchnosti náleží …“
r. 1618 kniha gruntovní a zápisná jmenuje 29 hospodářů, z nichž v jedné generaci od r. 1583 do r. 1615 je asi 16 hospodářů včetně krčmy a mlýna, dále jsou zaznamenány nové majetkové změny do r. 1621
r. 1620 Anna Pfefferkornová koupila od odbojných stavů ves celou s podacím kostelním, mlýnem a mramorovým lomem.“
r. 1621 Ves byla řádu opět vrácena
r. 1622 „Správa o špitálu…“ jmenuje 17 hospodářů včetně mlynáře. Na fol. 36 b poznamenává, že „při též vsi… jest skála červeného mramoru. Nedaleko skály jest mlýn slove Horní, kde rýž vrchnosti náleží. ….jest podací kostelní zádušní kostela Všech Svatých…“
r. 1617 až r. 1651 Registra urbární vsi kapituly pražské zaznamenává grunt Václava Frecha, „od starodávna připouští se v obci k lesům v lesích k špitálu náležejících,“ který pak svévolně ze vsi odběhl a z gruntu rozprodal všechny věci. Opuštěný grunt „jakožto odběžný“ byl preláty vysazen Pavlu Novotnému r. 1628.
r. 1654 Tereziánský katastr zaznamenává „z časů první visitace“ u 18 usedlostí (k r.1714)“dřívějších hospodářů „(k r.1654) celkem 13. U panských chalup (s jednou výjimkou) dřívějšího hospodáře neuvádí.
r. 1660 Kniha popisů poddaných zapisuje 17 objektů, z tohoto je 12 gruntů, 4 chalupy a 1 mlýn.
r. 1666 Křížovníci vystavěli dvůr a poplatnou chalupu.
r. 1714 Tereziánský katastr jmenuje 18 hospodářů, z nichž 10 má 50 – 84 str. polí ostatní pouze pod 30 str.
r. 1785 Josefinský katastr vypisuje 32 popisných čísel, z nichž čp.8 je vrchnostenský dvůr, čp.6 škola, čp.22 pastouška. Ostatní jsou označeny pouze jako dům.
r. 1787 Slivenec, majetek Křížovníků, je uveden v seznamu panství, na nichž se má zpracovat abolice. Toho roku se začalo s přípravnými pracemi.
r. 1825 Eichlerova sbírka zaznamenává 46 domovních čísel a 488 obyvatel. Ve vsi je kostel Všech Svatých, škola, panský dvůr, řeznictví, hostinec, mlýn půl hodiny severně vzdálený a lom na mramor. Mlýn má popisná čísla 38,39 a 45, žije zde 19 duší.
r. 1845 Sommer zaznamenává 49 domů a 419 obyvatel.
r. 1900 Ve vsi je 163 domů a 886 obyvatel. Uváděny samoty Na Kurandě, Na Skále, Cikánka (hostinec) a Horův mlýn.
r. 1921 Slivenec má 121 domů a 1222 obyvatel

Urbanistický vývoj

Nepočítáme-li údobí lovců s pazourkovými nástroji je trvalé osídlení zdejší krajiny prokázáno archeologickými nálezy od mladší doby kamenné a pokračuje až do doby hradištní. Pro toto osídlení měla nepochybně velký význam dálková komunikace, která od Berounky přes Lochkov směřovala k severu na dejvicko-bubenečskou oblast a pražské brody. Byla to jedna z cest, které navazovaly na Zlatou stezku vedoucí přes Mníšek a Brdské hřebeny k Berounce, kde se vyhýbala bahnité její deltě a inundovanému údolí Vltavy, které bylo ostatně uzavřeno pod Barrandovem až do barokního období skalou. Proto volila trasu náhorní plání přes Slivenec na Klukovice a Bučovice.

Ve Slivenci procházela cesta těsně na pokraji rokle spadající k Chuchli. Na západ odtud vedla cesta k Řeporyjím a Ořechu, na východ odbočovaly cesty k Malé a Velké Chuchli a na Hlubočepy.

První historické zprávy počínají poměrně pozdě, až po polovině 13. stol., kdy je ves nazývána „villa“. Krátce na to (r. 1257) je první zpráva o kostelu, který někdy v těchto letech byl postaven. Ves patřila křížovníkům u špitálu sv. Františka v Praze, za husitských válek jim byla konfiskována, ale v první pol. 16. století se opět objevuje v jejich záznamech. Jinak jsou zprávy z těchto dob velmi kusé a nedávají představu o rozsahu a dispozici vsi.

K r. 1539 jsou zachovány první konkrétní údaje o vsi, které zaznamenávají 5 gruntů. Nemáme ale jistotu zda tyto zprávy jsou úplné, neboť o necelých sto let později (r.1610) urbární kniha zaznamenává již 17 hospodářů. Zde jsou uváděny již mramorové lomy a mlýn, jenž je prvně připomínán již r. 1361, což je jedna z nejstarších zpráv o mlýnu v pražském okolí. Počet sedmnácti hospodářů je zaznamenán ještě na počátku třicetileté války a v současné době je připomínán jeden grunt poplatný pražské kapitule, takže při složitosti feudálních poměrů není jasné, zda to byl jeden ze sedmnácti gruntů špitálu sv. Františka nebo zda jich bylo celkem osmnáct.

Tereziánský katastr zaznamenává totiž k r. 1714 osmnáct usedlostí a zpětně k r. 1654 jich uvádí třináct, takže válečná devastace se projevila i ve Slivenci. Ve třetí čtvrtině 17 stol. vybudovali zde křížovníci velkostatek. Do té doby nenacházíme nikde zmínku o poplužním dvoru a zřejmě celá ves se skládala z poplatných selských gruntů. Josefinský katastr zaznamenává těsně před tím, než byla provedena raabisace, 32 popisných čísel. Údaje z Eichlerovi sbírky k r. 1825 ukazují, že raabisace neměla zde velký rozsah jako v jiných obcích, velkostatek svým pozdním založením a poměrně nevelkou devastací vsi za třicetileté války v sobě nesoustředil tak podstatné části zemědělských fondů vsi, neboť počet domů v tomto období vzrostl pouze o čtrnáct, což není příliš zvýšené nad přirozený přírůstek obvyklý v této době.

Velký vzrůst obce přinesla až nová doba, ovšem na jiném podkladě než zemědělském, ovlivněném mramorovými lomy.

Slivenec je situován na vrcholu údolí, které od vsi spadá na východ k Vltavě. Jádro vsi je v širokém úžlabí svahu těsně nad strží údolí. Dálková cesta prochází východní částí obce v místech kde půdorys neměl možnost dále se rozvíjet z terénních důvodů, a proto se šířil na západ od svahu. Trasa dálkové cesty je porušena usedlostí čp. 32, která je barokního založení z doby, kdy cesta již pozbyla svůj význam. Východní vjezd do obce směrem od Lochkova ještě na katastrálním plánu z r. 1840 zřetelně naznačuje její prvotní směr.

Centrum vsi s kostelem je od dálkové cesty nezvykle vzdáleno, což bylo asi zapříčiněno původním hrazeným dvorcem, či osadou, který zde předpokládáme podle výsledků arch.bádání a analýzy plužin jenž svou východní stranou přiléhala k cestě, na severu byla ohraničena potokem a na jihu cestou. Rozrodem rozpadl se dvorec ze svého rodového základu na individuální hospodářství sousedské občiny, ke kterým přibyly záhy usedlosti na druhé straně cest, severně a jižně dvorec obcházející, neboť území dvorce nebylo tak rozsáhlé,aby postačilo v individuelních gruntech zvládnout poměrně velký rozsah polností. Tím se vytvořilo na západě nové centrum vsi stranou dálkové komunikace, které bylo nadto zdůrazněno po polovině 13. století, založením farního kostela.
Rozsah středověké vsi a rozmístění jednotlivých gruntů nelze zatím ze stávajících pramenů specifikovat. Pět gruntů zaznamenaných k r. 1539 nelze pro značné censury v pramenech spolehlivě lokalizovat podle jmen držitelů.

Významným činitelem v půdorysu vsi byl rybník a potok, které zabíraly v severní části značné plochy a cesta se jim musela obloukem vyhýbat. Plynulý oblouk cesty, který počíná u čp. 13, byl pak u čp. 18 přerušen vestavěním gruntu (později rozpadlého na čp.20 a 23ú, ale severní hranice parcel dosud naznačuje její původní trasu. Upravení vodních poměrů dovolilo později tento vyježděný prostor zastavit.

Kostel je situován ve svahu nad starým jádrem vsi, mimo jeho obvod a jeho položení ve vidlici cest naznačuje, že při jeho založení byl půdorys obce již zhruba vytčen.

Na severní i jižní stranu vsi navazují záhumenkové plužiny, které však v jižní části nejsou vyvinuté neboť zde jejich založení bránil starý stav a systém cest. Podle toho je zástavba této strany starší než strany severní, kde systém záhumenkových plužin je uplatněn. Mezi těmito plužinami před gruntem čp.17 vedla místní cesta do Holyně, která byla dalším důvodem k vyježdění oblouku uliční čáry u rybníka. V severní části jsou uliční čáry také nepoměrně pravidelnější než v části jižní.

Podle záhumenkových plužin je možno zjistit půdorys obce z doby před třicetiletou válkou a přibližně lokalizovat tehdejších sedmnáct gruntů. Později došlo k dalšímu drobení těchto gruntů a k zásahu způsobeném panským velkostatkem (čp.8) a ovčínem (čp.9). Plužiny převážně ukazují ještě na starý základ úsekového dělení a prokazují tak znovu staré založení vsi. Dalším vývojem došlo k dělení plužin, v některých částech jsou krátké tratě vytvořené ze zcelených úseků buď v době vzrůstu vsi (v souvislosti se založením záhumenkových plužin) nebo z období velkostatku, případně jako raabisace.
Slivenec je typem shlukové vsi vyrostlé dlouhodobým postupným vývojem ze starého jádra dvorce situovaného na významné cestě, která však z místních terénních podmínek se odklonila od této trasy a vytvořila si vlastní samostatné centrum. Z původní řadové zástavby jednotlivých dvorů vznikla vývojem v některých úsecích i souvislá uliční zástavba.

Charakteristické pro mladší část vsi je situování stodol hluboko v záhumenkách za dvory, které obvykle souvisí se záhumenkovými plužinami. Protože však ve Slivenci tyto záhumenkové plužiny nejsou zcela typické, ježto jsou založeny až druhotně v místech již kultivovaných a jednotliví hospodáři mají svá pole i mimo tyto záhumenkové plužiny, nelze jimi systém stavení zcela bezpečně spojovat a nutno spíše přičíst bezpečnostnímu opatření proti požárům.
Závěr barokního údobí a klasicismu nepřinesl do komposice obce podstatných změn. Po vyčerpání stavebních možností uvnitř vsi byla nová stavení zakládána při východně opuštěné staré cestě.

Novodobá domkářská výstavba vytvořila pak samostatné kolonie mimo vlastní ves na jih a severovýchod od starého centra, řízena předem připravenou parcelací. Její roztříštěnost prokazuje však nepromyšlenost celé akce.