Chcete vědět,
kdo byla Anna Pfefferkornová, koho si vzal Jan Žilina v r. 1812
a jaké věno si manželka přinesla, víte, že v obci byly uvedeny
operety Hanička z Podlesí, Princezna z cirkusu, Pouťová
královnička a další? Co následovalo po pronesení památné věty,
„proč choditi do cvičení přes pole, když můžou cvičit doma“? Co
je páskovka žíhaná, stepník rudý, střevlík vrásčitý? Dne 11.
prosince 2009 byla pokřtěná Kniha o Slivenci a Holyni a v ní to
vše najdete!
Tradice a paměť! Dnes slýcháváme častěji slova o nutnosti
nezastavovat se, jít stále vpřed, běžet, přeskočit… Je však
zřejmé, že jen vstřebáním tradice, jejím poznáním můžeme
pokročit a můžeme ji dokonce překonat s využitím všeho toho
nejlepšího v ní. Z kořenů rodné obce snášíme snáze počáteční
cizotu nových míst a postupně v nich zakořeňujeme i my díky
paměti těch, kteří tam již byli a k nimž připojujeme tu svou.
Proto byli kronikáři vždy tak váženi, vždyť to oni nám na
základě svědectví paměti umožňují žít dále Tradere znamená
předávání.
Když jsme se přistěhovali do Slivence a Holyně, mnozí z nás,
čtenářů této knihy, sem chtěli patřit. Vyptávali jsme se
pamětníků, chtěli jsme vědět, proč se ulice jmenují právě tak,
chtěli jsme znát dějiny kostelíka, statků, kamenných památníků;
chtěli jsme poznat, co je kolem. Pamatuji si, jak jsme poprvé
vystoupili a s údivem jsme hleděli na kostelík s rybníkem. Jako
bychom se octli daleko od Prahy. Odkud se tady vzal? Jak prožili
majitelé velkých statků smutné doby nedávné? Jaká je jejich
historie, jsou tady mezi námi?
Na to odpovídá Kniha o Slivenci a Holyni, která se právě
zrodila, byla slavnostně pokřtěna a teď se dostává do našich
rukou. Tradice je kulturním dědictvím a současně pojítkem
pamětníků s těmi, kdo sem teprve přišli a nebo se narodili a
narodí: a o to jde, o vytváření pospolitosti.
V recenzi na takovou knihu se ani nedá mluvit o stylu, ani
vytýkat, že by tam mělo být ještě to či ono…Vždyť podobné dílo
nikdy nekončí: zůstává v dalších fotografiích,
vzpomínkách…připraveno na pokračování. Nebudu děkovat
nakladatelství, ani předchůdcům knihy, ani iniciátorům, o těch
všech se kniha zmiňuje; jen právě a především těm, kdo nelenili
a prohrabali své archivy a svou paměť, aby nám dali skutečně
velký dar.
Je to vlastně dobrý vánoční a novoroční počin: stačí ,
abychom se snažili vybudovat obec se stejně mnohovrstevnatým
životem, jakým ta naše byla…
Jana Novotná |