• Předhistorická doba
• Historická doba
• Urbanistický vývoj

Urbanistický vývoj
Nepočítáme-li údobí lovců s pazourkovými nástroji je trvalé osídlení zdejší krajiny prokázáno archeologickými nálezy od mladší doby kamenné a pokračuje až do doby hradištní. Pro toto osídlení měla nepochybně velký význam dálková komunikace, která od Berounky přes Lochkov směřovala k severu na dejvicko-bubenečskou oblast a pražské brody. Byla to jedna z cest, které navazovaly na Zlatou stezku vedoucí přes Mníšek a Brdské hřebeny k Berounce, kde se vyhýbala bahnité její deltě a inundovanému údolí Vltavy, které bylo ostatně uzavřeno pod Barrandovem až do barokního období skalou. Proto volila trasu náhorní plání přes Slivenec na Klukovice a Bučovice. Ve Slivenci procházela cesta těsně na pokraji rokle spadající k Chuchli. Na západ odtud vedla cesta k Řeporyjím a Ořechu, na východ odbočovaly cesty k Malé a Velké Chuchli a na Hlubočepy.

První historické zprávy počínají poměrně pozdě, až po polovině 13. stol., kdy je ves nazývána „villa“. Krátce na to (r.1257) je první zpráva o kostelu, který někdy v těchto letech byl postaven. Ves patřila křížovníkům u špitálu sv. Františka v Praze, za husitských válek jim byla konfiskována, ale v první pol. 16. století se opět objevuje v jejich záznamech. Jinak jsou zprávy z těchto dob velmi kusé a nedávají představu o rozsahu a dispozici vsi.

K r. 1539 jsou zachovány první konkrétní údaje o vsi, které zaznamenávají 5 gruntů. Nemáme ale jistotu zda tyto zprávy jsou úplné, neboť o necelých sto let později (r.1610) urbární kniha zaznamenává již 17 hospodářů. Zde jsou uváděny již mramorové lomy a mlýn, jenž je prvně připomínán již r. 1361, což je jedna z nejstarších zpráv o mlýnu v pražském okolí. Počet sedmnácti hospodářů je zaznamenán ještě na počátku třicetileté války a v současné době je připomínán jeden grunt poplatný pražské kapitule, takže při složitosti feudálních poměrů není jasné, zda to byl jeden ze sedmnácti gruntů špitálu sv. Františka nebo zda jich bylo celkem osmnáct.

Tereziánský katastr zaznamenává totiž k r. 1714 osmnáct usedlostí a zpětně k r.1654 jich uvádí třináct, takže válečná devastace se projevila i ve Slivenci.

Ve třetí čtvrtině 17 stol. vybudovali zde křížovníci velkostatek. Do té doby nenacházíme nikde zmínku o poplužním dvoru a zřejmě celá ves se skládala z poplatných selských gruntů. Josefinský katastr zaznamenává těsně před tím, než byla provedena raabisace, 32 popisných čísel. Údaje z Eichlerovi sbírky k r. 1825 ukazují, že raabisace neměla zde velký rozsah jako v jiných obcích, velkostatek svým pozdním založením a poměrně nevelkou devastací vsi za třicetileté války v sobě nesoustředil tak podstatné části zemědělských fondů vsi, neboť počet domů v tomto období vzrostl pouze o čtrnáct, což není příliš zvýšené nad přirozený přírůstek obvyklý v této době.

Velký vzrůst obce přinesla až nová doba, ovšem na jiném podkladě než zemědělském, ovlivněném mramorovými lomy.

Slivenec je situován na vrcholu údolí, které od vsi spadá na východ k Vltavě. Jádro vsi je v širokém úžlabí svahu těsně nad strží údolí. Dálková cesta prochází východní částí obce v místech kde půdorys neměl možnost dále se rozvíjet z terénních důvodů, a proto se šířil na západ od svahu. Trasa dálkové cesty je porušena usedlostí čp. 32, která je barokního založení z doby, kdy cesta již pozbyla svůj význam. Východní vjezd do obce směrem od Lochkova ještě na katastrálním plánu z r. 1840 zřetelně naznačuje její prvotní směr.

Centrum vsi s kostelem je od dálkové cesty nezvykle vzdáleno, což bylo asi zapříčiněno původním hrazeným dvorcem, či osadou, který zde předpokládáme podle výsledků arch.bádání a analýzy plužin jenž svou východní stranou přiléhala k cestě, na severu byla ohraničena potokem a na jihu cestou. Rozrodem rozpadl se dvorec ze svého rodového základu na individuální hospodářství sousedské občiny, ke kterým přibyly záhy usedlosti na druhé straně cest, severně a jižně dvorec obcházející, neboť území dvorce nebylo tak rozsáhlé,aby postačilo v individuelních gruntech zvládnout poměrně velký rozsah polností. Tím se vytvořilo na západě nové centrum vsi stranou dálkové komunikace, které bylo nadto zdůrazněno po polovině 13. století, založením farního kostela.

Rozsah středověké vsi a rozmístění jednotlivých gruntů nelze zatím ze stávajících pramenů specifikovat. Pět gruntů zaznamenaných k r. 1539 nelze pro značné censury v pramenech spolehlivě lokalizovat podle jmen držitelů.

Významným činitelem v půdorysu vsi byl rybník a potok, které zabíraly v severní části značné plochy a cesta se jim musela obloukem vyhýbat. Plynulý oblouk cesty, který počíná u čp. 13, byl pak u čp. 18 přerušen vestavěním gruntu (později rozpadlého na čp.20 a 23ú, ale severní hranice parcel dosud naznačuje její původní trasu. Upravení vodních poměrů dovolilo později tento vyježděný prostor zastavit.

Kostel je situován ve svahu nad starým jádrem vsi, mimo jeho obvod a jeho položení ve vidlici cest naznačuje, že při jeho založení byl půdorys obce již zhruba vytčen.

Na severní i jižní stranu vsi navazují záhumenkové plužiny, které však v jižní části nejsou vyvinuté neboť zde jejich založení bránil starý stav a systém cest. Podle toho je zástavba této strany starší než strany severní, kde systém záhumenkových plužin je uplatněn. Mezi těmito plužinami před gruntem čp.17 vedla místní cesta do Holyně, která byla dalším důvodem k vyježdění oblouku uliční čáry u rybníka. V severní části jsou uliční čáry také nepoměrně pravidelnější než v části jižní.

Podle záhumenkových plužin je možno zjistit půdorys obce z doby před třicetiletou válkou a přibližně lokalizovat tehdejších sedmnáct gruntů. Později došlo k dalšímu drobení těchto gruntů a k zásahu způsobeném panským velkostatkem (čp.8) a ovčínem (čp.9). Plužiny převážně ukazují ještě na starý základ úsekového dělení a prokazují tak znovu staré založení vsi. Dalším vývojem došlo k dělení plužin, v některých částech jsou krátké tratě vytvořené ze zcelených úseků buď v době vzrůstu vsi (v souvislosti se založením záhumenkových plužin) nebo z období velkostatku, případně jako raabisace.

Slivenec je typem shlukové vsi vyrostlé dlouhodobým postupným vývojem ze starého jádra dvorce situovaného na významné cestě, která však z místních terénních podmínek se odklonila od této trasy a vytvořila si vlastní samostatné centrum. Z původní řadové zástavby jednotlivých dvorů vznikla vývojem v některých úsecích i souvislá uliční zástavba.

Charakteristické pro mladší část vsi je situování stodol hluboko v záhumenkách za dvory, které obvykle souvisí se záhumenkovými plužinami. Protože však ve Slivenci tyto záhumenkové plužiny nejsou zcela typické, ježto jsou založeny až druhotně v místech již kultivovaných a jednotliví hospodáři mají svá pole i mimo tyto záhumenkové plužiny, nelze jimi systém stavení zcela bezpečně spojovat a nutno spíše přičíst bezpečnostnímu opatření proti požárům.

Závěr barokního údobí a klasicismu nepřinesl do komposice obce podstatných změn. Po vyčerpání stavebních možností uvnitř vsi byla nová stavení zakládána při východně opuštěné staré cestě.

Novodobá domkářská výstavba vytvořila pak samostatné kolonie mimo vlastní ves na jih a severovýchod od starého centra, řízena předem připravenou parcelací. Její roztříštěnost prokazuje však nepromyšlenost celé akce.

Poznámky: V grafickém vyhodnocení vzhledem k tomu, že se zatím nepodařilo určit blíže rozsah gotické výstavby zaznamenává se nejstarší prokázaná zástavba období renesančního.



Význačnější stavby

• Kostel
• čp. 53 - Bývalý špýchar upraven jako činžovní dům. Dvoupatrový, 3x2 osy. Kolem pol. 19 století.
• čp. 8 - Dvůr. Datován ve štítu r. 1860.
• čp. 18 - Hospodářství. Obytné stavení přízemní. Profilovaná římsa, sedlová střecha. Průčelí dvouosé. Brána do dvora zaklenuta polokruhem. Římsa zvlněna. V nadpraží malá nika 19 století.
• čp. 26 - Hospodářství. Polokruhem zaklenutá brána se zdůrazněným hlavním klenákem. V náběhu oblouku úseky římsy. Hlavní římsa nad branou vyklenuta. Obytná stavení přízemní. Oprava r. 1907. Původ 19 století.

Z materiálů Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze